Je leden, doba mysliveckých plesů. Čas zábavy členů i příznivců mysliveckých spolků a sdružení. Čas bohaté tomboly, jež se snaží reprezentovat úspěchy, kterých bylo dosaženo. Z pozice nemyslivce však tuším, že by tyto akce měly sloužit k něčemu daleko prozaičtějšímu, a to k reprezentaci myslivosti jako takové. Reprezentaci hodnot, které by s sebou myslivost vždy měla nést – jako je úzké sepětí s přírodou, úcta k ní a ke zvěři, zvláště k té ulovené, která už pouze v podobě zhaslých těl zdobí tyto lidové veselice a vyvolává úsměv na tvářích těch, kteří měli v tombole šťastnou ruku. Pevně věřím, že tomu tak v mnoha případech je. Povážlivé trhliny však v této víře způsobují občasné výjimky, zjištěné díky zrychlené moderní době v tak mocném médiu, jakým je internet.
Nemám představu, jak často se podobná situace může za rok opakovat. Nevím, zda se jedná pouze o ojedinělý exces několika podnapilých jedinců, kteří mají s myslivostí společný tak akorát sousední stůl na mysliveckém plese. Avšak skutečnost, že jsem si mohl fotky ze slánského plesu ze soboty 21. 1. 2012 prohlédnout hned v pondělí ráno na svém počítači ve Strakonicích, svědčí nejenom o rychlosti pohybu informací, ale také o určité lhostejnosti lidí, kteří se na sdílení fotogalerie podíleli. Netuším, jestli je někdo z aktérů myslivec, a myslím, že to ani není příliš důležité. Myslivecký ples totiž není jenom záležitost jeho návštěvníků. Členové sdružení nemohou dát od této skutečnosti ruce pryč hned poté, co zvěř přejde do vlastnictví výherce. Samozřejmě za podmínek, že jsou takového konání svědky a že se děje ještě v době trvání plesu. O těchto faktech můžeme pouze spekulovat, ale tipuji, že obě podmínky byly v tomto případě splněny.
Zcela chápu rozhořčení lidí, kteří na tyto fotografie na internetu zareagovali. Zcela chápu, že morální rozpor nad myslivostí jako takovou, který v sobě někteří z nich nosí, po těchto zážitcích strmě narůstá. Nikoho nepohoršuje skutečnost, že zvěř je nutno poskytnout do tomboly vcelku, ale způsob, jakým je s ní poté nakládáno, protože poslední hryz v podobě doutníku nebo valčík se srnčím skutečně není to, co bychom chtěli v reportážích z plesů vídat. Ať jsme myslivci nebo ne. A úsměv na rtech to může vykouzlit jen u skutečného primitiva. Tento svůj pohled na věc přináším jako krátké zamyšlení pro všechny, jimž není lhostejný názor lidí „zvenčí“. A hlavně pro ty, kteří se účastní organizace plesů a mohli by s podobným chováním přijít do kontaktu.
Pozn.: Fotografie byly pořízeny na mysliveckém plese ve Slaném dne 21. 1. 2012. Dne 23. 1. byly sdíleny prostřednictvím sociální sítě Facebook, odkud byly (po několikahodinové názorové přestřelce zejména z řad skupin ochránců zvířat) odstraněny.