STÁTNÍ PROGRAM OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR
1. ÚVOD
V programovém prohlášení ze dne 21.ledna 1998 se vláda České republiky přihlásila k principu trvale udržitelného rozvoje, jehož uplatňování se stalo obecně sdílenou strategií i politikou mezinárodního společenství rozpracovanou v devadesátých letech v mnoha dokumentech Organizace spojených národů. Podstatou této strategie je harmonizace ekonomického rozvoje s ochranou životního prostředí tak, aby současným i budoucím generacím byla zachována možnost uspokojovat jejich životní potřeby, aniž by přitom došlo k nevratnému poškození přírody nebo ztrátě její rozmanitosti.
Ústava České republiky ukládá v čl. 7 státu, aby dbal o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního prostředí. Významné mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, především Úmluva OSN o biologické rozmanitosti z roku 1992 a ostatní úmluvy týkající se ochrany přírody, zejména Bernská1), Bonnská2) a Ramsarská3), a také proces aproximace k Evropské unii nás zavazují přijmout nová pravidla či programy v ochraně přírody a krajiny.
K naplnění programu trvale udržitelného rozvoje a plnění ústavních i mezinárodních povinností při ochraně přírodního prostředí je žádoucí zhodnotit účinnost dříve přijatých opatření státu k ochraně přírody i krajiny a formulovat základní východiska, cíle a úkoly na tomto úseku.
Osm let, která uplynula od zásadní změny politických a ekonomických poměrů v naší zemi nepochybně příznivě ovlivnilo i využití a ochranu některých přírodních zdrojů České republiky. Došlo k patrnému zlepšení kvality povrchových vod i dílčímu zlepšení čistoty ovzduší. Přes tyto pozitivní změny, přijetí nových právních předpisů i vytvoření nových institucí, postačující obrat ve stavu přírody a využívání přírodních zdrojů u nás nenastal. Příčiny pomalejší nápravy nepříznivého stavu přírody a krajiny jsou blíže charakterizovány ve druhé kapitole tohoto programu.
Ochranu přírody a krajiny považujeme za veřejný zájem a za téma pro veřejnost naléhavé, za téma, které dávno přesáhlo rámec zájmové či pouze poznávací činnosti vyhrazené úzkému okruhu odborníků či spolků. Ani naší přírodě a krajině se nevyhnula globální ekologická krize spočívající ve vážném narušení životodárných procesů v přírodě. Tato krize, pokud se ji nepodaří zastavit, může vyústit v ohrožení obyvatelnosti naší země a vyvolat vážné ekonomické, demografické i geopolitické problémy.
Příroda a krajina jsou součástí národního bohatství a na jejich stavu přímo či nepřímo závisí naše ekonomická, a v mnoha ohledech i kulturní úroveň. Mezi hodnoty strategického významu pro lidskou společnost, o něž český stát musí dbát, náleží udržení nebo zvýšení biologické rozmanitosti, příznivé uspořádání vodních poměrů, zachování přirozené úrodnosti půd a v neposlední řadě uspořádání funkčního využití území zajišťující ochranu přírodních i kulturních hodnot naší krajiny.
Smyslem státního programu ochrany přírody a krajiny je přijmout a uskutečňovat takový
systém pravidel a opatření, která ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu přispějí
1) Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť
2) Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů
3) Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva
k zásadnímu zlepšení stavu přírody a krajiny. Tato pravidla a opatření je pak nezbytné uplatňovat mimo jiné při tvorbě a realizaci vládních odvětvových programů a koncepcí např. v územním plánování, dopravní, surovinové, energetické a zemědělské politice.
Státní program ochrany přírody a krajiny je přitom dokument otevřený a dynamický, jenž není uzavřen doplňkům či změnám, zejména v důsledku nových odborných či vědeckých poznatků.
Kompletní text v příloze.