Úvod
Cílem řešení bylo ověřit potenciál intenzifikace péče o populaci kachny divoké, eventuálně jiných druhů živočichů, využívajících litorální pásma vodních ploch. Tradiční obhospodařování populací divokých kachen a v posledních desetiletích aplikované masivní vypouštění a lov kachen, se nejeví jako odpovídající současnému stavu ekosystémů a modernímu přístupu k managementu lovných druhů živočichů. Formulace vybraných biologických charakteristik druhů, definování současného stavu ekosystémů i populací kachny březňačky musí být základními kroky pro návrh systémového řešení problému, kterému by mělo napomoci řešení předkládané práce.
Přehled literatury
Charakter vývoje populací divokých kachen, prezentovaný výší úlovků dle myslivecké statistiky, platí především pro kachnu divokou, která tvoří převážnou část odlovu. Takto interpretovaný trend populace však nemá reálnou vypovídací schopnost o stavu části populace, která se reprodukuje ve volnosti. Realita je přitompřekryta kvantem uměle odchovaných, vypuštěných a následně ulovených jedinců .
O skutečné situaci vypovídá spíše graf č. 1 (dle Havránka a Musila 1997). Uvedení autoři uvádějí na základě sčítání hejnek kačat následující charakteristiky populací.
Hnízdící populace: 30 000-60 000 párů, zimující populace: 100 000 - 300 000
exemplářů (Hudec et al. 1995).
Vývoj početnosti v ČR: IND 75-93 = 106.3 (r = -0.347; n.s.); IND 88-97 = 46.8 (r = - 0.931; P< 0.001)
Změny početnosti kachny divoké měly v období 1975-93 spíše charakter fluktuací , ikdyž klesající tendence je zde zřetelně patrná, a to zejména na Sedlčansku a Tachovsku. Vzhledem k použité metodice zjišťování početnosti v terénu lze některévýkyvy početnosti (například v letech 1988-90 a 1993 v okolí Kardašovy Řečice a vroce 1988 na Lounsku) považovat za důsledek započtení pohnízdních shromaždišť pelichajících ptáků. Zřetelný pokles početnosti byl zaznamenán v období 1988-97, ato i přesto, že dochází k vypouštění polodivokých kachen. Pokles početnosti jev posledních dvou desetiletích uváděn řadou autorů (např. Honců 1991, Kloubec &Klimeš 1995, Martiško, 1994). Z negativních faktorů ovlivňujících početnost hnízdnípopulace poláka chocholačky lze jmenovat: masové úhyny v důsledku botulismu, postupné zarůstání ostrůvků keřovou a stromovou vegetací, zvýšená hnízdní predace zejména v rané fázi hnízdění.
Vývoj početnosti v Evropě: Rose & Scott (1994) uvádějí zimující populaci kachnydivoké v Evropě jako celkově stabilní, přičemž ve střední Evropě uvádějí pokles anaopak v západním mediteránu vzrůst počestnosti. V Dánsku a v Rakousku byl ve 2.polovině 80. let zaznamenán vzrůst početnosti hnízdní populace.Uvedené údaje použité pro konstrukci grafu č.1 byly získány takzvanou metodou dvou kontrol tj. opakovaně bylo provedeno sčítání kachen jednotlivých druhů v hnízdním období. Uvedená šetření byla realizována v pěti vybraných rybničníchoblastech. Jako hlavní příčiny výše zmíněného úbytku většiny hodnocených druhů vodních ptáků jsou pak uvedeny:
- masové úhyny mnohých druhů vodních ptáků v důsledku botulismu (viz např. Hudec et al. 1984, Reichholf 1983, 1985, Chytil 1990).
- pozvolný úbytek hnízdních možností (zarůstání rybničních ostrůvků stromy a keři)
- úbytek a likvidace litorálních porostů (vliv zejména na čírky a lžičáka)
- úbytek a likvidace drobných mokřadů v okolí rybníků
- zvýšení hnízdní predace (vrány, kuny, lišky)
- zvýšení rybích obsádek, přihnojování rybníků, pokles průhlednosti vody (Pykal & Janda 1994, Musil et al. in press).
O významu predačního tlaku na snůšky a gynopedia kachen hovoří již před 20 lety a dříve Bouchner v roce1976 .
O skutečných ztrátách na snůškách kachen divokých hnízdících na zemi se zmiňuje Niethammer . Ze 143 sledovaných snůšek bylo 70 snůšek zničeno před jejich ukončením a 24 během hnízdění. Ze 49 zbývajících úspěšných snůšek (34,3 %!) se vylíhla celkem 403 mláďata, což v přepočtu na úspěšně hnízdící samici představuje 8,22 mláděte, ale jen 2,82 mláděte na každou započatou snůšku. Z 97 náhradních snůšek byly 23 snůšky opět zničeny před jejich ukončením a 20 po ukončení. Z 54 zbývajících snůšek (55,7 %) se úspěšně vylíhlo 278 mláďat, což v přepočtu představuje 5,1 mláděte na úspěšnou snůšku a 2,87 mláděte na každou započatou náhradní snůšku. Výše ztrát v prvních snůškách dosahovala 66 %, v náhradních snůškách 44 %.
Protože autoři jiných prací docházejí při hodnocení ztrát na snůškách kachen k analogickým výsledkům, lze tyto údaje použít jako základní minimalizovaný ukazatel. O deset let později tento autor uvádí: Ve 12ti úspěšných snůškách v budkách zahřívaly březňačky 93 vejce a z nich se vylíhlo 75 mláďat (80,4%), zbylých 18 vajec (19,3%) bylo neoplozených nebo s odumřelými zárodky. Ve 2 úspěšných snůškách na zemi zahřívaly březňačky 16 vajec a z nich se vylíhlo 13 mláďat (81,3%), zbylá tři vejce (18,8%) byla neoplozená. Celkem zahřívaly březňačky ve 14 úspěšných snůškách 109 vajec a z nich se vylíhlo 88 mláďat (80,7%), 21 vajec (19,3%) bylo defektních.
Genetickou situaci v populacích našich kachen divokých popisuje Havránek. Je zřejmé, že po mnoho generací vedený farmový chov kachny březňačky, spolu s používáním nekvalitního základního chovného materiálu, pravděpodobně s přilitím některých ras domácích kachen, se projevuje kromě jiného zvětšováním objemu vajec.
Ukazuje se, že se zvyšujícím se stupněm domestikace a selekce na vysokou produkci vajec narůstá (stejně jako u bažanta) jejich index tvaru, což je i v tomto případě zapříčiněno relativním nárůstem šířkového rozměru nebo redukcí délky vajec. Naopak sílu skořápky nelze využít pro identifikaci domestikačních procesů.
Zbarvení skořápky se procesem domestikace rozkolísává a na rozdíl od bažanta se u kachen posunuje směrem ke světlejšímu odstínu. Růstové schopnosti kachňat z přírodních populací jsou nižší než u kachňat z farmových chovů a i adultní jedinci dosahují vyšší hmotnosti. U kachňat přírodních populací byla zjištěna větší variabilita hmotnosti. Šetření prenatálních vývojových poruch ukazují na určité diference mezi farmově chovanými březňačkami a zárodky ve vejcích z volné přírody, jejich diferenciace na dědičné a vzniklé bezprostředním působením prostředí na parentální generaci a vývojová stadia nebyla objektivně možná. Mezi morfologickými kvantitativními znaky - hmotností srdce a těla dvou srovnávaných skupin se rýsují náznaky logických změn, které ukazují na geneticky fixované snižování výkonnosti organismu. V zahraničí na západ od nás je genofond kachny divoké již natolik narušen, že nechybí názory, že "čistá" kachna divoká tam místy již neexistuje (Kühnelt 1970, podle Böcka 1981, dr. O. Huppop, in litt.). O situaci v zemích na východ od nás chybí jakékoliv zprávy. Můžeme se jen domnívat, že je tam ještě dobrá. U nás za sedm sezón, po které byl problém sledován, stoupl stupeň genetického narušení na některých typech stanovišť o celý řád. Z desetin na celá procenta a přiblížil se tak úrovni západní Evropy. Pro některá ze stanovišť mohl být tento růst i statisticky potvrzen.
Genofond české populace březňačky je ohrožován ze tří směrů. Jednak k nám zaletují nečistokrevní ptáci ze zahraničí, čemuž lze sotva zabránit. Můžeme však předpokládat že jinak zdravá populace druhu by byla schopna toto znečištění eliminovat.
Druhým zdrojem ohrožení jsou, jak bylo uvedeno, městské populace druhu, kde je procento genetického znečištění zvlášť vysoké a přirozený výběr působící proti abberantům nedostatečný. Můžeme ale oprávněně soudit, že k mísení městských a mimoměstských kachen sice bezesporu dochází, že však výměna genů je nevelká a že tedy i nezvládnutí situace ve městech by nemělo znamenat nezbytnou ztrátu "čistokrevné" divoké březňačky.
Třetí nejzávažnější cestou ohrožení genetické čistoty druhu u nás je masové vysazování kříženců či alespoň ptáků pochybné genetické čistoty, pro lovecké účely. Sotva lze pochybovat, že toto je hlavní důvod zjištěného narušení genofondu druhu u nás.
Metodika
1. Byla připravena přehledná mapa úlovků kachen v ČR (mapa č. 1). Využity byly údaje myslivecké statistiky.
2. Byla ověřena vazba kachen na hnízdní oblast - využity byly archivní údaje kroužkovací stanice NM Praha.
3. Tvorba hnízdního krytu a potravní nabídky
a) byla provedena strukturální analýza pobřežní-litorální vegetace - vytvořen jednoduchý model.
b) Byly provedeny některé vstupní pokusy o vytvoření hnízdního krytu, ale především krytu pro rodinná hejnka (gynopedia).
c) Byly formulovány obecné zásady zkvalitňování životního prostředí kachen v rámci litorálu.
4. Ověření možnosti reintrodukcí rodinných hejnek (gynopedií).
a) Do objektu farmového chovu (Interlov Strážovice a vlastního pokusného chovu IFER) byly v hnízdním období umístěny (na zem) hnízdní budky, tak aby je kachny mohly využívat ke snůšce a eventuálně k zasednutí.
b) Následně byla ověřena možnost transportu a reintrodukce různých forem přirozených gynopedií do volnosti
- inkubace v odchovně s následným transportem a vypuštěním do volnosti
- introdukce skupiny standardně odchovaných kachňat.
Výsledky
1. Konstrukce interpolované mapy úlovků kachen (mapa č. 1)
Předkládané schéma vytváří celostátní přehled o intenzitě lovu a do jisté míry o stavu populací a prostředí vybraných druhů. Jako oblasti s vysokou mysliveckou exploatací kachen a tedy i nejsilnějšími populacemi a relativně kvalitním životním prostředím byly vyčleněny (úlovky nad 5000 ks v okrese) okresy Benešov, Příbram, Č. Budějovice, Jindřichův Hradec, Písek, Strakonice, Klatovy, Plzeň Jih, Rychnov nad Kněžnou, Znojmo, Žďár nad Sázavou, Tábor, Domažlice, Cheb.
Oblasti se střední úrovní výše uvedených charakteristik pak vystupují (úlovky nad 1000 ks v okrese) okresy Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Ml. Boleslav, Praha východ, Praha západ, Č. Krumlov, Pelhřimov, Plzeň sever, Česká Lípa, Liberec, Litoměřice, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jičín, Náchod, Pardubice, Svitavy, Ústí n. O., Brno venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Prostějov, U. Hradiště, Karviná, N. Jičín, Olomouc, Přerov, Šumperk, Praha.
Oblasti s velmi extenzivním hospodařením a tedy zřejmě malým osídlením lovnými kachnami jsou Beroun, Rakovník, Prachatice, Karlovy Vary, Rokycany, Sokolov, Děčín, Chomutov, Jablonec, Louny, Most, Teplice, Ústí n. L., Semily, Trutnov, Blansko, Brno, Zlín, Kroměříž, Třebíč, Vyškov, Bruntál, Frýdek, Ostrava, Vsetín.
2. Vazba kachen na hnízdní oblast
Výchozím materiálem pro dále uvedené závěry byla zpětná hlášení o kroužkovaných kachnách divokých (respektive kachňatech) a polácích velkých jako zástupcích kachen potápivých.
V jednotlivých letech se jedná o následující počty : kachna divoká rok 1934 - 1980 - 10012 ks, 1981 - 219 ks, 1982 - 245 ks, 1983 - 316 ks, 1984 - 336, 1985 - 888 ks, 1986 - 882, 1987 - 376 ks, 1988 - 190 ks, 1989 - 282 ks, 1990 - 184 ks, 1991 - 223 ks, 1992 - 71 ks, 1993 - 132 ks, 1994 - 53 ks, 1995 - 66 ks, 1996 - 70 ks, 1997 - 37 ks. V případě poláka velkého potom 1934 - 1980 - 3 003 ks, 1981 - 58 ks, 1982 - 49 ks, 1983 - 34 ks, 1984 - 38 ks, 1985 - 11 ks, 1986 - 35 ks, 1987 - 10 ks, 1988 - 35 ks, 1989 - 51 ks, 1990 - 39 ks, 1991 - 66 ks, 1992 - 10 ks, 1993 - 3 ks, 1994 - 14 ks, 1995 - 0 ks, 1996 - 0 ks, 1997 - 0 ks.
Pro další hodnocení byl v případě kachny divoké materiál utříděn následujícím způsobem. Všechny údaje byly nejdříve rozděleny dle geografické příslušnosti, jako modelové byly vybrány oblasti jižních Čech, východních Čech a jižní Moravy. Dále byly soubory rozděleny dle toho, zda byl kroužkovaný pták juvenilní nebo starší jednoho roku a v rámci těchto dvou skupin byly diferencovány počty zpětných hlášení ve stupnici 0 - 5 km, 6 - 10 km, 11 - 12 km, 21 - 50 km, eventuálně nad 50 km od místa nálezu (většinou zástřelu). Dalším selekčním kritériem pak byla doba mezi označením a zpětným hlášením v rocích.
Pokud se týče migrace úlovků tohoročních kaňat, byly pro jednotlivé oblasti výsledky následující. V jižních Čechách bylo uloveno ve vzdálenosti 0 -5 km: 30 ks, 6 - 10 km: 8 ks, 11 - 20 km: 7 ks, 21 - 50 km: 7 ks, nad 50 km: 4 ks, ve východních Čechách 0-5 km: 51 ks, 6 - 10 km: 6 ks, 11 - 20 km: 10 ks, 21 - 50 km: 19 ks, nad 50 km: 6 ks, na jižní Moravě 0 - 5 km: 86 ks, 6 - 10 km: 9 ks, 11 - 20 km: 11 ks, 21 - 50 km: 7 ks, nad 50 km: 13 ks, celkem v ČR pak 0 - 5 km: 167 ks, 6 - 10 km: 23 ks, 11 - 20 km: 27 ks, 21 - 50 km: 33 ks, nad 50 km: 23 ks.
V případě kroužkování dospělých kachen byly úlovky v témže roce rozloženy následujícím způsobem. Jižní Čechy 0 - 5 km: 6 ks, 6 - 10 km : 3 ks, 11 - 20 km: 3 ks, 21 - 50 km: 6 ks, nad 50 km: 2 ks., východní Čechy 0 - 5 km: 9 ks, 6 - 10 km: 0 ks, 21 - 50 km: 8 ks, nad 50 km: 9 ks, jižní Morava 0 - 5 km: 14 ks, 6 - 10 km: 3 km, 11 - 20 km: 3 ks, 21 - 50 km: 8 ks, nad 50 km: 9 ks. Celkem v ČR pak 0 - 5 km: 29 ks, 6 - 10 km: 6 ks, 11 - 20 km: 7 ks, 21 - 50 km:22 ks, nad 50 km: 20 ks. Rozložení zpětných hlášení úlovků v dalších letech a oblastech je následující.
Kachna divoká - juvenilní, oblast východní Čechy
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok celkem
0 - 5 km 14 ks - 5 ks - 1 ks 20 ks
6 - 10 km 6 ks - - 2 ks - 8 ks
11 - 20 km 7 ks - - 4 ks - 11 ks
21 - 50 km 10 ks 3 ks 3 ks - - 16 ks
celkem 37 ks 3 ks 8 ks 6 ks 1 ks 55 ks
Kachna divoká - adultní, oblast východní Čechy
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok celkem
0 - 5 km 8 ks 2 ks 3 ks - - 13 ks
6 - 10 km 2 ks 1 ks - - - 3 ks
11 - 20 km 5 ks 2 ks 1 ks - 1 ks 9 ks
21 - 50 km 2 ks - - - 1 ks 3 ks
celkem 17 ks 5 ks 4 ks - 2 ks 28 ks
Kachna divoká - juvenilní, oblast jižní Čechy
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok 7 rok 8 rok celkem
0 - 5 km 11 ks 3 ks 3 ks 2 ks - 1 ks 1 ks 21 ks
6 - 10 km 5 ks - - - - - - 5 ks
11 - 20 km 2 ks 1 ks 1 ks - - - - 4 ks
21 - 50 km 1 ks 1 ks 1 ks - - - - 3 ks
celkem 19 ks 5 ks 5 ks 2 ks - 1 ks 1 ks 33 ks
Kachna divoká - adultní, oblast jižní Čechy
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok 7 rok 8 rok celkem
0 - 5 km 7 ks 5 ks 4 ks - - - 1 ks 17 ks
6 - 10 km 6 ks - 3 ks - 1 ks - - 10 ks
11 - 20 km 4 ks 1 ks - - - - - 5 ks
21 - 50 km 7 ks 3 ks - - - - 1 ks 11 ks
celkem 24 ks 9 ks 7 ks - 1 ks - 2 ks 43 ks
Kachna divoká - juvenilní, jižní Morava
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok 7 rok 8 rok celkem
0 - 5 km 31 ks 18 ks 5 ks 3 ks 1 ks 1 ks - 59 ks
6 - 10 km 6 ks 1 ks 4 ks 1 ks - - 1 ks 13 ks
11 - 20 km 6 ks 4 ks 2 ks 1 ks - - - 13 ks
21 - 50 km 3 ks 5 ks 1 ks 1 ks 2 ks - - 12 ks
celkem 46 ks 28 ks 12 ks 6 ks 3 ks 1 ks 1 ks 97 ks
Kachna divoká - adultní, oblast jižní Morava
2 rok 3 rok 4 rok 5 rok 6 rok 7 rok 8 rok celkem
0 - 5 km 16 ks 7 ks 2 ks 5 ks 2 ks - - 32 ks
6 - 10 km 1 ks 1 ks - 1 ks - - - 3 ks
11 - 20 km 6 ks - 1 ks - - - 1 ks 8 ks
21 - 50 km 6 ks 2 ks 1 ks - - - - 9 ks
celkem 29 ks 10 ks 4 ks 6 ks 2 ks - 1 ks 52 ks
Jako zástupce kachen potápivých byl vybrán polák velký, jehož migrace v čase a prostoru byly sledovány též ve třech oblastech.
V okrese Třebíč (Častotice) bylo z označených mladých ptáků uloveno do konce doby lovu toho kterého roku 20 kusů ve vzdálenosti 0 - 5 km od místa označení, 0 ks ve vzdálenosti 6 - 100 km a ve vzdálenosti nad 100 km 7 ks. V pozdějších letech byl jeden polák uloven na místě značení po dvou letech, 1 polák po pěti letech a 1 polák po šesti letech.
Na bohdanečsku bylo ve vzdálenosti 0 - 5 km uloveno 30 ks, 6 - 10 km uloveno 2 ks, 11 - 30 km uloveno 4 ks, 31 - 50 km uloveno 5 ks, 51 - 100 km uloveno 2 ks.
Na budějovicku bylo do vzdálenosti 5 km uloveno 13 ks, do vzdálenosti 11 - 50 km pak 4 poláci velcí.
Z uvedeného je zřejmé, že jak v případě označených kachňat (kachna divoká), tak v případě dospělých ptáků bylo nejvíce jedinců v roce označení uloveno do vzdálenosti 5 km (61,1% a 34,5%). Dále se ukázalo, že z označených zpětně hlášených kachňat bylo v dalších letech uloveno ve vzdálenosti do 5 km 58% ve druhém roce, 21% ve třetím roce, 13% ve čtvrtém roce, 5% v pátém roce, 2% v šestém roce, 0% v sedmém roce a 1% v osmém roce. U dospělých březňaček to potom bylo ve druhém roce 50%, ve třetím roce 22,6%, ve čtvrtém roce 14,5%, v pátém roce 8,1%, v šestém roce 3,2%, v sedmém roce 0%, v osmém roce 1,6%.
Není tedy pochyb o významu ochrany lokálních populací, cíleném zlepšování jejich hnízdních podmínek a to i z hlediska horizontu několika let.
3. Tvorba hnízdního krytu a potravní nabídky
a) Na základě literárních údajů a hodnocení vybraných lokalit lze rostliny významné pro různé druhy kachen, ale i celé lokální ekosystémy rozdělit na několik skupin:
- Pobřežní rostliny rostoucí v bahnitém okraji rybníka a poskytující potravu a kryt.
- Vyčnívající rostliny kořenící pod vodou, které mají listy na nebo nad vodní hladinou
- Plovoucí rostliny
- Ponořené rostliny
- Rostliny tvořící hnízdní kryt - často ve větší vzdálenosti od vody
Hlavní pobřeží rostliny jsou Sparganium erectum, Schoenoplectus lacustris, rumex hydrolapathum, Eleocharis palustris, Scirpus maritimus a různé trávy a ostřice.
Emergentní r. zahrnují dvě nejcennější r. sloužící jako potrava pro kachny -
Polygonum bistorta a Potamogeton natans. Další jsou Hippuris vulgaris, Ranunculus aquatilis, Potamogeton pectinatus, Ruppia maritima, důležité plovoucí rostliny jsou druhy Lemna - všechny jsou potravou pro vodní ptáky.
Zcela ponořené rostliny neslouží ani tak jako přímá potrava, ale podporují produkci malých vodních měkkýšů, korýšů, hmyzu a živočišné potravy vůbec. Ta přitom tvoří hlavní součásti výživy kachňat.
Při výběru rostlin do rybníků je třeba zohlednit skutečnost, že měkké kyselé vody produkují málo druhů cenných pro kachny. Tvrdé alkalické vody (např. v oblastech křídy) umožňují naopak růst hustých porostů potravních a krycích rostlin.
Kyselé podmínky však mohou být upraveny opakovanou aplikací vápence nebo křídy v tříměsíčních intervalech v množství 254 kg na 0,4 ha, až do dosažení vhodného pH.
Rybníky na sterilních půdách je třeba hnojit. NPK 6:8:4 je vhodné obohatit buď o síran amonný pro tvrdou vodu nebo o dusičnan sodný u měkkých vod, tak aby bylo dosaženo poměru 8:8:4. Hnojivo by mělo být aplikováno v devíti nebo deseti dávkách. První aplikace by měla být realizována v dubnu nebo v květnu a následně každý týden, po dobu 6 týdnů. Pak 1x měsíčně až do podzimu. Hnojivo by mělo být rozprášeno na okrajích za účelem podpory růstu pobřežních rostlin. Při výsadbě nové nádrže by měl být prostor označen. Uvedený typ izolovaných břehů je ptáky využíván k odpočinku. Kachny s oblibou vyhledávají místa ke "hřadování", kde se cítí bezpečně před predátory - liška. Z těchto důvodů intenzivně využívají i malé ostrůvky.
Kompletní text v příloze.