Metoda pro měření parohů druhu Sika (Cervus nippon) a jeho podruhů

Podle platného zoologického systému se jeleni druhu sika děli na:

Sika japonský (kjúšúský) (Cervus nippon nippon, Temminck, 1838)

Sika Dybovského (Cervus nippon hortulorum, Swinhoe, 1864)

Další druhy a poddruhy siků nežijí na území České republiky volně, ani v oborních chovech.

sika honšúský C. n. aplodontus (Heude, 1884)
sika šanský (C. n. grassianus (Heude, 1884)
sika keramský ( C. n. keramae (Kuroda, 1924)
Sika jihočínský (C. n. kapschi Swinhoe, 1873)
Sika severočínský (C. n. mandarinus Milne-Edwards, 1871)
Sika mandžuský (C. n. mantchuricus Swinhoe, 1864)
Sika magešimský (C. n. mageshimae Kuroda et Okada, 1950)
Sika vietnamský (C. n. pseudaxis Gervais, 1841)
Sika cušimský (C. n. pulchellus Imaizumi, 1970 )
Sika filipínský (C. n. soloensis (Heude, 1888)
Sika sečuánský (C. n. sichuanicus Guo, Cheng et Wang, 1978)
Sika tchajwanský ( C. n. taiouanus Blyth, 1860)
Sika jakušimský (C. n. yakushimae Kuroda et Okada, 1950)
Sika hokkaidský (C. n. yesoensis (Heude, 1884)

Rozšíření siky japonského v ČR: V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí. V Čechách převažují volné chovy siků. Největší populace jsou v západních Čechách: Plzeň-sever, část okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a části okresu Mladá Boleslav. Na Moravě se vyskytuje v částech okresů Olomouc a Šumperk a zasahuje do východočeské oblasti okresu Svitavy.

Rozšíření siky Dybovského v ČR: Chovem siky Dybovského jsou známé obory: Opočno, Židlochovice, Vlková u Benešova, Sedlice, Uhřínov, Lány, Pravice, Rovensko,

Vidlice, Holedná, a Mstišov. Ve volnosti je několik malých populací: okres Rychnov nad Kněžnou, (Voděrady) a v lesích v okolí Kostelce nad Černými lesy.

Metodou CIC lze hodnotit paroží siků ulovených:

Ve volnosti
V oboře
Uhynulých, nebo jinak usmrcených ve volnosti, nebo v oboře (na silnici, železnici, nelegálně ulovených, nebo stržených predátory); do tabulky se neuvádí smyšlené jméno lovce, ale uvede se tam příčina usmrcení, nebo slovo anonymus.

Hladiny bodových hodnot pro přidělení medailí trofeji siků:

Hodnocení parohů druhu sika (Cervus nippon)

Paroží siků (japonského, Dybovského a mandžuského) se měří ocelovým pásmem v centimetrech s přesností na 1 mm. Sika japonský byl v roce 2010 v rámci úpravy zoologického názvosloví jelenovitých přejmenován na siku kjúšúského. Tento název se nevžil a dále se užívá v odborné literatuře a v Zákonu 449/2001 Sb. o myslivosti, sika japonský. V manuálu CIC je uveden další druh siky, sika mandžuský, který se v ČR nechová.

Výsady u trofejí siků musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku výsady při základně. Délka výsad se měří po vnější straně výsady od pomyslné linie horní hrany lodyhy.

U paroží siků se hmotnost trofeje nezjišťuje. Vzhledové charakteristiky (barva, perlení, růže, tvar výsad) na paroží se nehodnotí, protože metoda pro ohodnocení trofeje byla v roce 1982 převzata od americké symetrické metody Boone & Crocket Club. Tato metoda je typická tím, že rozdíly mezi délkami lodyh a výsad se zapisují do sloupce č, 4 tabulky a rovněž tak délka abnormálních výsad se zapisuje do tohoto sloupce. Všechny hodnoty zapsané v sloupci č. 4 jsou záporné.

Sika japonský má standardní paroží osmeráka, výjimečně i s větším počtem výsad například v koruně. Sika Dybovského má paroží osmeráka, případně i desateráka. Paroží siků má charakteristické výsady: očník, opěrák, vnitřní výsada (třetí výsada), případně výsady v koruně jako výsady nadpočetné, nebo abnormální.

Měřené charakteristiky

(1) Vnitřní rozloha se měří kolmo na podélnou osu lebky jako největší vzdálenost vnitřních stran lodyh, mezi druhou výsadou (opěrákem) a třetí vnitřní výsadou. V případě, že třetí výsada chybí, jelen je šesterákem, pak se rozloha mezi vnitřní stranou lodyh měří v polovině vzdálenosti mezi opěrákem a špicí lodyhy. Naměřená rozloha se zapíše do sloupce 1. Pokud je vnitřní rozloha větší než průměrná délka lodyh, zapíše se rozdíl mezi skutečnou vnitřní rozlohou a průměrnou délkou lodyh do sloupce 4. V případě, kdy je vnitřní rozloha lodyh menší než průměrná délka lodyh, rozdíl se do sloupce 4 nezapisuje.

Postup měření parohů siky japonského a Dybovského:

a – měření délky očníku, b – opěráku, c – vnitřní výsady, d – spodní obvod lodyhy, e – horní obvod lodyhy, f – měření vnitřní výsady, g – měření vnitřní rozlohy paroží siků

(2) Celková délka všech abnormálních výsad z obou lodyh se zapíše do sloupce 4. Za abnormální výsady se považují ty výsady, které vyrůstají mezi očníkem a opěrákem, mezi opěrákem a třetí vnitřní typickou výsadou, nebo výsady vyrůstající na zadní straně lodyhy, případně vyrůstají z jiné výsady.

Typický příklad, kdy abnormální výsada vyrůstá na obou lodyhách z výsady.

(3) Délka lodyh se měří po vnější (nejdelší) straně lodyhy od spodního okraje růží, kde se pásmo nad růží nepromáčkne, až po vrchol lodyhy. Rozdíl mezi velikostí jedné a druhé lodyhy se zapíše do sloupce 4.

Měření délky lodyhy siky japonského.

(4) Délka očníku se měří od horní hrany růže po přední straně očníku až k jeho špici. Při vysoko nasazeném očníku (ve vzdálenosti 5 cm nad růží a více) se očník měří od místa, kde na povrchu lodyhy leží bod, vzniklý rozpůlením úhlu mezi osou lodyhy a osou opěráku. Rozdíl mezi délkou jednoho a druhého očníku se zapíše do sloupce 4.

Měření standardně nasazeného očníku na paroží jelena siky.

Měření nestandardně nasazeného očníku na paroží jelena siky.

(5) Opěrák se měří po vnější straně od místa, kde se osa výsady protíná s linií horní hrany lodyhy. Měření se vede po ose výsady až k její špici. Rozdíl mezi délkou jednoho a druhého opěráku se zapíše do sloupce 4.

(6) Třetí vnitřní výsada se měří po vnější straně od bodu, kde se protíná osa výsady s linií vyčlenění výsady z horní hrany lodyhy. Rozdíl mezi délkou jedné a druhé vnitřní (třetí) výsady se zapíše do sloupce 4.

Měření vnitřní (třetí) výsady na paroží jelena siky.

(7) Pokud jsou na lodyze další výsady nad třetí vnitřní výsadou, jsou považovány za nadpočetné výsady v koruně, a zapisují se do tabulky v kolonce 7,8,9. Nadpočetné výsady se měří po ose výsady stejným způsobem jako třetí výsada od vyčlenění z horní hrany lodyhy.

Na pravé lodyze nad vnitřní (třetí) výsadou vyrůstá nadpočetná výsada.

(8) Druhá nadpočetní výsada v koruně se měří stejným způsobem jako třetí výsada.

(9) Třetí nadpočetní výsada v koruně se měří stejným způsobem jako třetí výsada.

(10) Spodní obvod lodyhy se měří vždy na nejslabším místě lodyhy mezi očníkem a opěrákem. Rozdíl mezi obvodem jedné a druhé lodyhy se zapíše do sloupce 4.

(11) Horní obvod se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a třetí vnitřní výsadou. Pokud třetí výsada chybí a paroží siky je stupně šesterák, pak se horní obvod měří v polovině délky lodyhy mezi opěrákem a špicí lodyhy. Rozdíl mezi obvodem jedné a druhé lodyhy se zapíše do sloupce 4.

Přirážky a srážky za vzhledové charakteristiky trofeje se neuplatňují.

Determinace hybridních jedinců vzniklých mezidruhovým křížením

U siků je možná hybridizace s jelenem evropským, která výrazně mění velikost a někdy i tvar paroží. Byli zjištěni i kříženci siky japonského se sikou Dybowského. Několik kříženců siky japonského a jelena evropského bylo zjištěno v oblasti Slavkovského lesa (Rovná), v oboře Kladruby u Mariánských Lázní a na Šumpersku.

Křížení obou druhů nepostihuje celé jejich populace, ale v místech, kde sdílí oba druhy společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý. Předpoklad, že může docházet ke křížení obou druhů je významnější tam, kde ve věkové struktuře populace samčích jedinců jelena evropského chybí dospělí jedinci druhé a třetí věkové třídy. Tam se stává, že mladý jelen (jelena evropského) ustoupí agresivnějšímu sikovy.

Pokud bude předložena mimořádně velká trofej siky japonského k hodnocení, je nutné ověřit, zda se jedná o paroží typického siky japonského, nebo křížence. Za tím účelem v osmdesátých létech minulého století publikoval kolektiv autorů Bartoš L., Hyánek J. a Žírovnický J. práci o kraniometrických charakteristikách siky japonského, jelena evropského a jejich hybridů. Velký počet změřených lebek obou druhů a několika hybridů, umožnil provést analýzu kraniometrických znaků, a sestavit tak tabelární přehled o mezních hodnotách obou druhů a hybridů. Způsob měření těchto znaků je vyznačen na přiloženém obrázku, kde čísla odpovídají číslům znaků uváděných v tabulce. Pořadí znaků v tabulce je uvedeno podle významu vztahujícímu se k druhové determinaci, a zvláště pak k určení, zda se jedná o standardní hodnoty pro ten, který druh, nebo je to hodnota v hybridní zóně. Měření se provádí posuvným měřítkem. V případech, kdy je podezření, že se jedná o trofej hybrida, je možné využít i vizuální posouzení tvaru lebečních kostí na patrové kosti (palatinu), v nasální oblasti a intermaxilární oblasti. Tato kraniometrická a vizuální metoda je sice praktická, ale stoprocentní determinace není zaručena. Přesnější metoda laboratorními testy je přesnější, ale není lehce dostupná pro běžnou mysliveckou praxi. Z důvodů prokázání, že trofej není hybridního jedince, se musí předkládat trofeje siků na celé lebce a před hodnocením není možné trofeje preparovat na poprsí.

Preparovaná trofej siky na poprsí se vyloučí z hodnocení, protože by se nemohla provést kontrola kraniologického testu, který určí, zda je trofej v rozmezí standardu pro daný druh, nebo jej překračuje.