Muflon (Ovis musimon)
Platné vědecké jméno muflona evropského vychází z faktu, že se jedná o zdivočelé ovce domácí (Ovis aries). Z tohoto důvodu jim přísluší poddruhové jméno Ovis aries musimon. České jméno zní muflon. Vzhledem k dřívějším nejasnostem o jeho původu se můžeme ve starší literatuře setkat se synonymy jako Ovis ammon musimon, Ovis orientalis musimon, Ovis gmelini musimon či Ovis musimon.
Dalším poddruhem, který uznává CIC je muflon tyrhenský, který má stejné latinské jméno (Ovis aries musimon). Je prokázáno, že pochází z polodomestikovaných neolitických zvířat chovaných již 6 000 let před naším letopočtem. Současný výskyt na Korsice (Cintoberge a Bavella), Sardinii (Centrální horský region), ale také na ostrovech Elba, Capraia, Giglio, Marettimo a Zannone. S největší pravděpodobností jsou některé populace v Itálii a Francii shodného původu a lze je považovat za tyrhénského muflona.
Rozšíření muflona a jeho poddruhů:
O původu muflonů bylo prezentováno mnoho prací zoologů, genetiků, paleontologů, ale jednoznačný závěr není obecně akceptován. Muflon byl společně s ovcí kruhorohou (Ovis orientalis) mylně považován za divokého předka domácích ovcí a jeho původní areál pokrýval velkou část Evropy. O mnoho let později se areál rozšíření zmenšil na Korsiku a Sardinii. Podle dnes převažující teorie jsou však domácí ovce odvozeny výhradně z ovce kruhorohé a také přirozený původ muflona je zpochybňován. Muflon je totiž pravděpodobně potomkem neolitických ovcí domácích, které byly v 8.–6. tisíciletí př. n. l. dovezeny lidmi na Korsiku a Sardinii a zde zpětně zdivočely (Anděra M.,2009).
Z Korsiky a Sardinie se muflon již v historickém období začal šířit po celém Středomoří. Patrně ho znali již staří Řekové, zcela jistě ho chovali staří Římané (Klimeš J., Literák I.)
Z Itálie se na konci 17. století dostali mufloni do Rakouska a Německa. Velmi známým chovem muflonů, kteří se nazývali stále původním názvem Wilde Schafe – divoká ovce byla císařská obora Lainz u Vídně, odkud se dostali podle archivních zpráv koncem 19. století do Staré obory u Hluboké nad Vltavou. Zprávy o chovu blíže nepopsaných divokých ovcí na českém území pocházejí už ze 16. a 17. století, není však jisté, jestli šlo o muflony nebo nějaký asijský druh divoké ovce. Teprve u zpráv z 2. pol. 19. století není pochyb o tom, že se jednalo skutečně o muflony.
Záznamy o chovu „divokých ovcí“ v Evropě, ale i v Českých zemích nikdo dosud nespecifikoval, o jaké rasy se jednalo a zda se vůbec jedná o výskyt muflona. Tehdejší názvosloví nebylo prioritním zájmem, a proto překlady z různých místních názvů do češtiny mohly způsobit tu nejednotnost v pojmenování ovce. První písemná zmínka o názvu Muflon totiž pochází z roku 1882 a to z publikace Myslivost od V. Černého.
Mufloni z Kypru jsou dnes obvykle považováni za samostatný poddruh ovce domácí muflon kyperský (Ovis aries ophion).
V Čechách, na Moravě a Slezsku se chovají mufloni ve volnosti i v oborních chovech. V minulosti patřili volné populace na Machovsku (okr. Náchod) mezi elitní populaci nejlepší na světě. Vlivem predace vlků se sláva machovské populace trvale vytratila ze seznamu elitních chovů.
V roce 2019 byl uloven ve volné honitbě Otov (okr. Domažlice) muflon s trofejí 251,15 bodů CIC, který byl zařazen jako nejsilnější trofej nejenom národní, ale na světě. Dalo se předpokládat, že to je nový perspektivní chov muflonů, ale od ulovení tohoto nejsilnějšího muflona se dosud tato odvážná klasifikace nepotvrdila.
Oborní chovy muflonů na lesním závodě Židlochovice, zejména z obory Termanec patří už mnoho dekád mezi nejsilnější trofeje na světě, pocházející z obor. Dosud méně známý oborní chov muflonů v Uhřínově vykazuje některé parametry toulců v takových hodnotách, že lze předpokládat brzké překvapení o tomto chovu.
Definice trofeje muflona:
Typická trofej muflona je taková, na které lze uplatnit mezinárodní metodu hodnocení mufloních toulců v plném rozsahu a ta musí mít C index větší než 0,7. Atypické trofeje s hodnotou koeficientu nižším než 0,7 nelze hodnotit.
Hodnocení toulců muflonů
Nelze měřit parůžky parukáčů, hypertrofických parůžků z umělých odchovů a raritních trofejí, kde nelze určit, co je lodyha a co je výsada.
Uvedená metoda CIC se vztahuje pouze na hodnocení toulců muflonů a jeho poddruhů. Délky a obvody toulců se měří pásmem v centimetrech s přesností na 1 mm. Rozloha toulců se měří posuvným měřítkem (svěrkou) v centimetrech s přesností na 1 mm.
Měřené charakteristiky
(1) Délky toulců se měří od spodních okrajů až ke špičkám po vnějších (nejdelších) stranách toulců.
(2, 3, 4) Obvody toulců se měří na začátku první třetiny (u starších muflonů nad 5 let nebývá největší obvod na začátku toulce, ale poněkud výše) dále na nejsilnějším místě druhé a třetí třetiny toulce.
Postup měření toulců muflonů: a – měření délky toulců, b – měření obvodů toulců, c – měření rozlohy toulců
(5) Rozloha toulců se měří jako největší vzdálenost mezi vnějšími stranami toulců kolmo na podélnou osu lebky. Rozloha se měří velkým posuvným měřítkem na zadní kulise toulců.
Způsoby měření rozpětí špiček toulců: měření rozpětí toulců, které mají špičky ve stejné rovině se měří kolmo na osu lebky
Způsoby měření rozpětí špiček toulců: měření rozpětí toulců, které nemají špičky ve stejné rovině se provede tak, že se měřítko přiloží ke středu špičky toulce výše položené a z linie měření rozpětí, které musí být kolmé k ose lebky, se spustí kolmice ke druhému středu špice níže položené.
Vzhledové charakteristiky
(6) Zbarvení toulců: žluté – 0 bod, světlehnědé – 1 bod, hnědé – 2 body, černé – 3 body.
Barva toulců muflona: A – žluté – 0 bodu, B – světlehnědé – 1 bod, C – hnědé – 2 body, D – černé – 3 body
(7) Vrubování toulců: hladké toulce téměř bez vrubů – 0 bod, řídké vruby – 1 bod, hrubé a jemné
Vruby – 2 body, četné hrubé a jemné vruby – 3 body.
Vrubování toulců muflona: A – hladké toulce téměř bez vrubů – 0 bodu, B – řídké vruby – 1 bod, C – hrubé a jemné vruby – 2 body, D – četné hrubé a jemné vruby – 3 body
(8) Vinutí toulců: měří se vnější průměr kolmo na prodlouženou osu horní čelisti jako vzdálenost nejvyššího a nejnižšího bodu vnější hrany toulců. Při vnějším průměru vinutí do 25,9 cm – 0 bodů, od 26,0 do 26,9 cm – 1 bod, od 27,0 do 27,9 cm – 2 body, od 28,0 do 28,9 cm – 3 body, od 29,0 do 29,9 cm – 4 body, 30,0 cm a více – 5 bodů. Průměr vinutí se měří na levém i pravém toulci, protože může být v průměru vinutí rozdíl. V tom případě se oba průměry vinutí sečtou a dělí se dvěma. Výsledkem je průměr vinutí, který je podkladem pro přidělení kladných bodů.
Srážky bodů
(9) Rozpětí špiček toulců: rozpětí hrotů toulců měříme posuvným měřítkem jako vzdálenost mezi hroty toulců kolmo na podélnou osu lebky. Je-li hrot toulce ulomen, měříme rozpětí mezi tečnami ulomené plochy konců toulců, kolmých k linii měření rozpětí. Aby se objektivně posoudily nežádoucí tvary toulců jako je vytáčivost a vrůstavost, je potřeba zjistit poměr mezi vnější rozlohou trofeje měřené na zadní kulise toulců a rozpětím hrotů obou toulců. Tento parametr se nazývá C- index a podle jeho hodnoty lze přidělit záporné body.
Srážky za vypočítané hodnoty C indexu:
- 0,7 až 2,49 0 bodů
- 2,50 až 2,69 1 bod
- 2,70 až 2,89 2 body
- 2,90 a více 3 body.
Příklady výpočtu C-indexu:
• Rozloha toulců je 45 cm, rozpětí hrotů toulců je 16 cm. Výpočet provedeme takto: 45 : 16 = 2,81. Trofej obdrží srážku za vrůstavost toulců 2 body.
• Rozloha toulců je 45 cm, rozpětí špiček toulců je 55 cm. Výpočet provedeme takto: 45 : 55 = 0,82. Trofej je bez srážek a je typická, protože C index je větší než 0,7.
• Rozloha toulců je 42 cm, rozpětí špiček toulců je 62 cm. Výpočet provedeme takto: 42 : 62 = 0,68. Trofej je atypická, neboť C index je menší než 0,7 – viz definice typické trofeje muflona:
(10) Srážky za asymetrii mohou činit až 2 body. Za asymetrii se nepovažuje odlomený toulec. S platností od 1. 9. 2017 byl termín odlupčivost u hodnocení vzhledových charakteristik toulců muflonů vyřazen a nebude ve výčtu záporných bodů.
Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc.
Přehled nejsilnějších trofejí muflonů:
