(Capra aegagrus Erxleben, 1777)
Název kozy bezoárové je odvozen od bezoárů, kulovitých útvarů ze slepené srsti, minerálních látek a rostlinných zbytků, které se nacházejí v jejích předžaludcích. V minulosti se bezoárům připisovala magická či léčivá moc a koza pro ně byla intenzivně lovena. Proto se v zemích jejího původu populace koz značně zredukovaly.
Koza bezoárová je pravděpodobně předkem domácích koz. K zdomácnění došlo již před 6 000-8 000 lety před našim letopočtem, možná i dříve a v současné době je známo na 300 různých plemen koz (Geist, V. 1986). Na mnoha místech světa včetně naší republiky byla koza bezoárová vysazována jako lovná a trofejová zvěř.
Lov kozy bezoárové je v současné době omezen kvótami které garantují, že koza bezoárová nebude v žádné původní destinaci vyhubena.
Nejvýznamnější destinace pro lov kozy bezoárové je v pohoří Anatolie v Turecku, odkud pochází mnoho významných trofejí, ale nejsilnější trofeje pochází z Gruzie a Ázerbájdžánu.
České chovy kozy bezoárové jsou pouze oborní a na počet bodů CIC nedosahují hodnot nad 400 bodů CIC jako tomu je u trofejí koz žijících v Střední Asii.
Areál rozšíření kozy bezoárové
O kozách, s největší pravděpodobností, bezoárových, žijících na pustých ostrovech Středomoří se zmiňuje Homer v epické básni Odysseia.
V Evropě se ve volné přírodě dosud vyskytuje na území Řecka, především na Krétě, kde žije zvláštní, poněkud menší poddruh. Kréťané tuto kozu nazývají kri-kri.
*černá barva – původní areál, *červená barva – introdukovaná oborní populace v České republice
Kozy bezoárové se vyskytují v horských oblastech Malé a Střední Asie. V Iránu v pohoří Zagros, Albroz a Kopet Dagh žijí největší počty koz. Na druhém místě je Turecko s početnou populací v pohoří Anatolie, Taurus a Kerman. V Armenii, Gruzii, Iráku, Ázerbájdžánu, Turkmenistánu, Afganistánu, Pákistánu, Ruské federaci (Dagestánská oblast v Kavkaze, Čečensko, Ingušsko), jsou populace méně početné.
Počátky chovu kozy bezoárové v Čechách inicioval Doc.Kostroň v roce 1953, kdy byly dovezena první kozy z pražské zoologické zahrady. Další kozy byly do obory Bulhary vypuštěny v roce 1954, V letech 1966 –1967 se tlupa koz rozšířila o další kozy z brněnské zoologické zahrady. Po aklimatizaci v oboře Bulhary byly kozy vypouštěny do obory na Pavlovských vrších. Po roce 1990 byly kozy přemístěny z Pálavy do obory Vřísek u České lípy. Důvodem přemístění 23 koz z Pálavy byly obavy, správy území biosferické rezervace UNESCO, že kozy ohrožují autochtonní flóru. Zda tento argument byl opodstatněný se vedly a vedou rozdílné diskuze.
V oboře LČR, s. p. Vřísek o výměře 140 ha se díky mimořádné péči personálu lesní správy kozám bezoárovým daří. Trofeje kozlů dosahují délky od 80 do 100 cm. Srovnávat tyto trofeje s trofejemi koz žijících v ideálních podmínkách na jihu Evropy a zejména v Malé a Střední Asii, nelze.
Část koz byla v oboře Vřísek odchytána a následně vypuštěna do obory Moravský Krumlov. V současné době je v oboře sčítaný stav 80 koz bezoárových.
Metoda je platná pro měření typických rohů druhu koza bezoárová (Capra aegagrus) a všech poddruhů koza bezoárové jeho poddruhů
Měřené charakteristiky
Všechny míry se měří pásmem v cm s přesností na l mm. Symetrická metoda je převzata od amerického klubu Bone & Crocket Club. CIC ji ponechal v původní verzi, pouze naměřené hodnoty se uvádějí v metrické soustavě. K výsledné hodnotě, která bude uvedena v tabulce se musí uvést zkratka CIC, aby nedošlo k záměně s trofejemi hodnocenými stejnou metodou Bone & Crocket Club v palcích.
Měření parametrů rohů kozy bezoárové
A. Rozpětí špiček rohů; 1.1. Největší šířka rohů; 1.2. Délka rohů; 1.3. obvod rohu na základně; 1.4. Druhý obvod rohu; 1.5. Třetí obvod rohu; Čtvrtý obvod rohu
A Rozpětí rohů se měří jako přímá vzdálenost mezi špičkami hrotů.
(1) Rozloha rohů se měří kolmo na podélnou osu lebky jako největší vzdálenost vnějších hran rohů, nebo hrotů rohů. Změřená hodnota se zapíše do sloupečku 1. V případě, že je naměřená hodnota větší, než je délka delšího rohu, zapíše se rozdíl mezi délkou delšího rohu a rozlohou do sloupce 4.
(2) Délky rohů se měří od jejich spodních okrajů na čelní (přední) straně až ke špičkám. Při měření délek rohů se pásmo nesmí vtlačovat do prohlubní mezi návalky. Naopak, pásmo se vede po přední straně tak, že se nad prohlubní přepíná a vede se pouze po návalcích. Naměřené hodnoty se uvedou do sloupce 2. a 3. Rozdíl mezi hodnotami se zapíše do sloupce 4.
(3) První obvod na základně rohu se měří na okraji rohu, kolmo na osu rohu. Obvod na základně není možné měřit v místě, kde je nestandardní rozšíření rohu.
(4) Měření druhého, třetího a čtvrtého obvodu se provede na začátku každé čtvrtiny. Délku delšího rohu rozdělíme na čtvrtiny a hranice čtvrtin označíme bílou křídou. Vzdálenost jednotlivých čtvrtin změřených na delším rohu se přenesou i na kratší roh. Měření obvodů třetin se měří na jejich konci, kde začíná další třetina. Pokud v tomto místě označené třetiny pro měření obvodu je návalek (vrub) je nutné zvolit měření v prohlubni mezi návalky. Obvod se změří v místě, které je nejblíže hranici označené třetiny. Obvody z jednotlivých třetin obou rohů se zapisují do sloupečku 2 a 3. Rozdíly mezi obvody třetin rohů rohů se zapíší do sloupečku 4.
