Lebky a kůže šelem, byli od pradávna symbolem chrabrosti lovce, který šelmu přemohl a ulovil ji. Proto se lovci lebkami, nebo zuby z lebek zdobili. Dnes už není třeba tuto prezentaci chrabrosti prezentovat, ale je vhodné, z ůlegálně ulovené šelmy, nebo bobra vypreparovat lebku, případně trofejovou kůži. Je pravda, že lebky větších šelem jsou významnou výzdobou loveckých interiérů a zejména pak kůží, které jsou ceněným doplňkem. Posledních dvacet let upadá zájem o lovecké trofejové kůže, zejména proto, že mnohé šelmy jsou celoročně chráněny. V Čechách lze z šelem získat trofejovou kůži pouze z šakala, Ostatní šelmy, které mají kůži jako loveckou trofej, kterou lze hodnotit, nelze v Čechách lovit. Proto je jedinou možností přivézt kůži medvěda hnědého, vlka evropského, rysa ostrovida a kočky divoké ze zemí, kde je jejich lov povolen a při dovozu musí mít dovozce platný doklad o oficiálním nabytí. Tento doklad musí být k dispozici po celou dobu od nabytí do konce životnosti, nebo vlastnictví trofejové kůže.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek bobrů z Evropy, a zahraničí se hodnotí tyto druhy
(metoda měření lebek byla na popud Estonska a Finska rozšířena o měření lebek bobra evropského a kanadského):
- Castor fiber Linnaeus, 1758 – bobr evropský
- Castor canadensis Kuhl, 1820 – bobr kanadský
Rozšíření:
Ve většině evropských zemí se bobři vyskytují a mají dobu lovu. I v České republice, kde se vyskytuje bobr evropský a na několika místech byl vysazen bobr kanadský, je lov bobrů regulován na místech, kde jeho výskyt není žádoucí.
Statut ochrany druhu:
Trofej bobra, lebka se považuje za trofej, ale v České republice k trofeji bobra musí být doklad o oficiálním ulovení na výjimku.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek a kůží vlka z Evropy a zahraničí se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Vlk obecný (Canis lupus Linnaeus, 1758)
- Vlk mongolský(Canis lupus chango Gray, 1863)
- Vlk eurasijský (Canis lupus lupus Linnaeus, 1758)
- Vlk polární (Canis lupus tundrarum Miller, 1912)
- Vlk španělský (Canis lupus deitanus Cabrera, 1907)
- Vlk horský (Canis lupus fuscus Richardson, 1839)
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Všechny populace Canis lupus s výjimkou populací ve Španělsku na sever od řeky Duero a v Řecku na sever od 39. rovnoběžky. Nařízení komise (EU) č. 709/2010 ze dne 22. července 2010. Všechny ostatní populace Canis lupus jsou uvedeny v příloze B (CITES II). Nařízení komise (EU) č. 709/2010 ze dne 22. července 2010 včetně populace Canis lupus ve Španělsku na sever od řeky Duero a v Řecku na sever od 39. rovnoběžky.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek lišky z Evropy a zahraničí se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Vulpes vulpes Linnaeus, 1758 – liška obecná
- Liška skandinávská (Vulpes vulpes vulpes Linnaeus, 1758)
- Liška plavá (Vulpes vulpes fulva Desmarest, 1820)
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek a kůží šakala z Evropy a zahraničí se hodnotí tyto druhy:
- Canis aureus (Linnaeus, 1758) šakal obecný
- Canis adustus (Sundevall, 1847) šakal pruhovaný
- Canis mesomelas (Schreber, 1775) – šakal čabrakový
Rozšíření:
Šakal obecný – areál rozšíření sahá od severu Afriky přes Balkánský poloostrov, Itálii, Rakousko, Maďarsko, Ukrajinu, Slovensko, Čechy, ale dále pak na jihovýchod Asie (Irák, Irán, Turkmenistán, Pákistán, Afganistán, Indie, Laos, Thajsko).
Šakal pruhovaný – areál rozšíření je centrální část Afriky ( Nigerie, Jižní Súdán, Etiopie, Benin, Keňa, Tanzanie. Zambie, Zimbabwe, Mozambik)
Šakal čabrakový – jižní část Afriky Namibie, Angola, Jihoafrická republika, Mozambik) a výchd centrální Afriky (Etiopie, Keňa, Tanzanie)
Statut ochrany druhu:
Šakali nejsou zařazeni v žádném stupni ochrany druhu s výjimkou šakala obecného pocházejícího z Indie, který je zařazen do přílohy C Nařízení komise (EU) č. 709/2010 ze dne 22. července 2010.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek kojota ze Severní Ameriky se hodnotí tento druh:
Canis latrans Say, 1823 – kojot
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek psíka mývalovitého z Evropy a Asie se hodnotí tento druh:
- Nyctereutes procyonoides Gray, 1834 – psík mývalovitý
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Není začleněn v žádném stupni ochrany. Ve většině zemí je považován za nežádoucí invazní druh.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek a kůží medvěda hnědého z Evropy a zahraničí se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Medvěd hnědý (Ursus arctos Linnaeus, 1758)
- Medvěd hnědý euroasijský (Ursus arctos arctos Linnaeus, 1758)
- Medvěd aljašský (Ursus arctos gyas Merriam, 1902)
- Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis Ord, 1815)
- Medvěd východosibiřský (Ursus arctos jeniseensis Ognev, 1924)
- Medvěd ussurijský (Ursus arctos lasiotus Gray, 1867 )
- Medvěd kavkazský (Ursus arctos meridionalis Middendorff, 1851)
- Medvěd kodiak (Ursus arctos middendorffi Merriam, 1896)
- Medvěd západokanadský (Ursus arctos pervagor Merriam, 1914)
Rozšíření:
Největší populace medvěda hnědého a jeho poddruhů žije v Rusku (120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severní Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko Chorvatsko, Slovinsko a Srbsko. Ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.
Statut ochrany druhu:
Populace Ursus arctos (I/II) (pouze populace v Bhútánu, Číně, Mexiku a Mongolsku a poddruh Ursus arctos isabellinus (medvěd plavý) jsou uvedeny v příloze I; všechny ostatní populace a poddruhy jsou uvedeny v příloze II.)
Rozšíření:
Obývá střední, jižní, východní a jihovýchodní Asii (Čína, Laos, Vietnam, Jižní Korea). Žije hlavně v tropických a subtropických hornatých lesích. V letním období vystupuje do výšek okolo 3500–3700 m n. m.
Statut ochrany druhu:
Značná poptávka po medvědí žluči používané v léčitelství, je silnou motivací pytláků.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek mývala severního z Evropy a Severní Ameriky se hodnotí tento druh:
- Mýval severní (Procyon lotor Linnaeus, 1758)
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Není začleněn v žádném stupni ochrany. Ve většině zemí je považován za nežádoucí invazní druh.
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek jezevce z Evropy a zahraničí se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Jezevec lesní (Meles meles Linnaeus, 1758)
- Jezevec evropský (Meles meles meles Linnaeus, 1758)
Rozšíření:
Statut ochrany druhu:
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek a kůží rysa Evropy a Asie se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Rys ostrovid (Lynx lynx Linnaeus, 1758)
- Rys evropský (Lynx lynx lynx Linnaeus, 1758)
- Rys altajský (Lynx lynx isabellinus Blyth, 1847)
- Rys amurský (Lynx lynx stroganovi Geptner, 1969)
- Rys východosibiřský (Lynx lynx wrangeli Ognev, 1928)
Rozšíření:
Rys ostrovid obývá většinu severních poloh Asie (většina území Ruské federace, Mongolsko, Čína), v Evropě to jsou Skandinavie, Pobaltské státy, Bělorusko, Polsko, Slovensko, Čechy, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina.
Statut ochrany druhu:
Populace Lynx lynx a všech jeho poddruhů jsou zařazeny v Nařízení komise (EU) č. 709/2010 ze dne 22. července 2010 do Přílohy A (CITES Příloha II.)
Metodou CIC pro hodnocení trofejových lebek a kůží kočky z Evropy a zahraničí se hodnotí tento druh a jeho poddruhy:
- Kočka divoká (Felis silvestris Schreber, 1775)Kočka středoasijská (Felis silvestris caudata Gray, 1874)
- Kočka kavkazská (Felis silvestris caucasica Satunin, 1905)
- Kočka skotská (Felis silvestris grampia Miller, 1907)
- Kočka evropská (Felis silvestris silvestris Schreber, 1775)
Rozšíření:
Kočka evropská – nominátní poddruh, žije na velké části území Evropy s výjimkou Skandinávie a ostrovů Středomoří. Jedná se o velkou subspecii s tmavým zbarvením.
Kočka kavkazská – žije na Kavkaze a v Malé Asii. Vzrůstem menší a barvou světlejší než F. s. silvestris. Kresba na hlavě je dobře vyvinutá, na ocase přítomny jen tři proužky.
Kočka středoasijská – žije ve Střední Asii, velmi se podobá kočce kavkazské, její ocas je však poněkud delší a hlava větší. Zbarvení je spíše světlejší, skvrny menší, ale poměrně výrazné.
Kočka skotská – žije ve Skotsku. Těžko rozlišitelná od kočky divoké evropské, status subspecie nejistý. V průměru je o něco větší a tmavší.
Statut ochrany druhu:
Populace Felis silvestris a všech jejích poddruhů jsou zařazeny v Nařízení komise (EU) č. 709/2010 ze dne 22. července 2010 do Přílohy A (I. CITES)
Hodnocení lebek bobrů a šelem
Standard trofeje:
Lebky šelem jsou mohutné a uzpůsobené k lovu živé kořisti. Masožravé šelmy mají velmi dobře vyvinuté trháky (poslední horní třenáky a první dolní stoličky), jinak je tomu u šelem všežravých a býložravých, kde nejsou trháky tak zřetelné. Dolní čelist je k lebce připojena válcovitým (jařmovým) kloubem, který umožňuje pohyb jen v jedné rovině a nemůže se posunovat kupředu a dozadu ani do stran. Zuby do sebe při skusu dokonale zapadají. Počet zubů je podle druhu 28 – 48.
Lebky předložené k hodnocení se musí předkládat se spodní čelistí a všemi zuby, které v lebce byly před preparací. Po preparaci lebky kostrováním musí být lebka odmaštěna, vybělena peroxidem vodíku a všechny uvolněné části kostí (nasální mezičelistní) a zuby, musí být upevněny disperzním lepidlem.
Lebka bobra se vyznačuje mohutnými řezáky, které dominují maxilární části lebky. Klouby spodní čelisti jsou pouze jamkové a proto se může spodní čelist mírně vychylovat do stran.
Počet zubů u psovitých šelem kolísá od 38 do 48, nejčastěji jich je 42. Dobře jsou vyvinuté špičáky a trháky, stoličky mají široké korunky. Hlava má nápadně protaženou obličejovou část.
Stoličky většiny medvědovitých šelem ztratily řezací a trhací funkci. Místo toho jsou ploché s hrbolky a jsou výborným nástrojem k drcení vegetace.
Kočkovité šelmy mají okrouhlý tvar lebky s krátkou maxilární částí, masivní dolní čelist, dlouhé špičáky, velké trháky (poslední horní třenáky a první dolní stoličky).
Popis způsobu měření trofeje:
Hodnocené parametry lebek šelem a bobrů:
Výčet druhů zvěře, u kterých lze měřit lebku, byl rozšířen o lebky bobrů (návrh finské a estonské delegace).
V roce 2019 předložili zástupci finské delegace návrh na hodnocení lebky kuny lesní. Návrh byl uznán a rozšířen i na lebku kuny skalní. Přidělení hladin bodů pro medaile bude stanoveno až po získání velkého počtu hodnot naměřených lebek.
Délka a šířka lebky se měří posuvným měřítkem v centimetrech s přesností na 0,1 mm. Měření se provádí bez spodní čelisti tak, že se řezáky podloží do polohy, aby osa lebky byla rovnoběžná s podložkou, na které se měření provádí.
- Délka lebky: se měří mezi dvěma kolmicemi, spuštěnými k podélné ose lebky (bez spodní čelisti) případně i včetně zubů. Je to obecná délka mezi koncem týlní části lebky a přední části lebky v místě, kde jsou řezáky I1. Pokud byla lebka poškozena střelou natolik, že jednu charakteristiku nelze změřit, lebka se vyřadí z hodnocení. Přirozené netvárnosti na lebce nejsou závadou pro hodnocení.
- Šířka lebky: se měří kolmo k podélné ose lebky na nejširším místě, které bývá zpravidla mezi mostem jařmovým. Součet délky a šířky lebky v cm (s přesností na 0,1 mm) udává bodovou hodnotu lebky.
(3) Mezi hodnocením lebek bobrů se může stát, že mezi lebkami bobra evropského budou lebky bobra kanadského, který byl vypuštěn do některých evropských lokalit, kde se aklimatizoval a má úspěšnou reprodukci. Měření délky a šířky lebky zůstává nezměněno, ale je třeba, aby hodnotitel označil v tabulce hodnocení poddruh bobra (bobr evropský, nebo bobr kanadský).
Hodnocení kůží šelem
Metoda je platná pro měření kůží šelem evropských. Měření kůží se provádí ocelovým pásmem s přesností na 1 cm.
Standard trofeje:
Kůže šelem jsou atraktivní loveckou trofejí, které jsou dominantní motivací proč trofejové šelmy lovit. K měření se přijímají pouze kůže vyčiněné, případně podšité textilíí lemovanou po okrajích kůže ozdobnou plstí (zelenou, hnědou, nebo černou). Měřit se mohou kůže ploché nebo i s plastickou hlavou. Nebudou se hodnotit kůže spekulativně napnuté na pevných deskách za účelem získání větší šířky a délky kůže. Mezinárodní organizace CIC nestanovila hladiny bodů pro získání bronzové, stříbrné, nebo zlaté medaile jako tomu bylo dříve. CIC ponechává na národních komisích, aby si tyto hladiny upravily podle svých dlouholetých výsledků v měření trofejových kůžích. Databáze bodových hodnot kůží šelem se v centrální organizaci CIC nezaložila a nadále bude pouze národním zájmem tyto údaje shromažďovat. V tomto příspěvku jsou uvedeny bodové hodnoty pro získání některé z medailí, které vychází z dříve platných hodnot. Ty se celosvětově uplatňovaly až do 31.12.2015. Ústřední komise pro hodnocení trofejí v České republice bude nadále tyto hodnoty využívat pro ocenění trofejových kůží hodnocených při výstavách pořádaných na území ČR i když budou kůže pocházet ze zahraničních destinací.
Hodnocení kůže rysa ostrovida a jeho poddruhů
Eurasian Lynx
Popis způsobu měření trofeje:
Hodnocené parametry započitatelné:
(1) Délka kůže se měří od čenichu až na konec kelky bez ohledu na přečnívající srst. Šířka kůže se měří na jejím nejužším místě mezi předními a zadními běhy, kolmo na podélnou osu těla (délku). Rozpětí kůže se měří mezi největším rozpětím předních běhů bez drápů, volně napnuté kůže kolmo na podélnou osu těla (délku).
Bodová hodnota kůže rysa se vypočte tak, že se délka násobí součtem šířky a rozpětí (vše v cm) a výsledek se dělí dvěma sty.
Vzhledové charakteristiky kůže
(2) Kůži rysa je možné přidat až 2,5 % na délku srsti přesahující 3,5 cm. Na pravidelnost osrstění je možné přidat až 2,5 %.
(3) Kůži rysa je možné přidat 2,5 % na délku chvostků (na slechách) a 2,5% na délku vousů.
(4) Kůži rysa je možné přidat 1 % za malý výskyt skvrn v přechodu rezavohnědého zbarvení na bílou břišní stranu kůže, 2,5% je možné přidělit za střední výskyt skvrn na hrudní části a za celoplošnou skvrnitost je možné přidat 5%.
(5) Kůži rysa je možné přidat 3% za krátké bílé licousy po stranách hlavy. Za středně dlouhé licousy je možné přidat 5% a za velmi dlouhé licousy je možné přidat 10%.
Hodnocení kůže kočky divoké
Wild Cat
Popis způsobu měření trofeje:
Postup měření kůže kočky divoké: a – měření délky kůže, b – měření šířky kůže, c – měření rozpětí kůže
Hodnocené parametry započitatelné:
(1) Délka kůže se na rozdíl od rysa měří od čenichu pouze k základně nasazení oháňky bez ohledu na přečnívající srst. Šířka kůže se měří na jejím nejužším místě mezi předními a zadními běhy, kolmo na hřbetní osu (délku kůže). Rozpětí kůže se měří mezi největší vzdáleností konce předních běhů bez drápů, volně napnuté kůže kolmo na podélnou osu kůže (délku). Bodová hodnota kůže divoké kočky se vypočte tak, že se délka násobí součtem šířky a rozpětí (vše v cm) a výsledek se dělí dvěma sty.
Vzhledové charakteristiky kůže
(2) Kůži divoké kočky je možné přidat až 10 % na délku oháňky a na počet černých, dobře zřetelných kroužků na ní.
(3) Kůži divoké kočky je možno přidat až 5 % na licousy.
(4) Kůži kočky je možné přidat až 10 % na délku a pravidelnost osrstění.
Hodnocení kůže vlka obecného
Gray Wolf
Popis způsobu měření trofeje:
Hodnocené parametry započitatelné:
Délka kůže: měří se od špičky čenichu po konec kůže, kde je báze oháňky. Do délky se nezapočítává srst, která přesahuje kůži.
Šířka kůže: měří se v nejužším místě kůže mezi předními a zadními běhy. Délka se násobí šířkou kůže a dělí se 100.
Vzhledové charakteristiky
Délka srsti (charakteristika č.1.): měří se na 4 místech kůže a hodnoty se sečtou a podělí počtem měření. Pokud délka srsti přesáhne v průměru 4,5 cm, přidá se 10% z vypočtené charakteristiky č.1.
Kompaktní osrstění celé kůže: prověřuje se na 4 místech shodných s měřením délky srsti. Řidší srst v nažinách (v podpaží) se nepovažuje za závadu. Za souvislý porost srsti je možné přidat 10% z vypočtené charakteristiky č.1.
Za kompaktní hustotu srsti: je možné přidat 5% z vypočtené charakteristiky č.1.
Za dlouhou srst na horní straně krku: nazývané límec je možné přidat 5 % z vypočtené charakteristiky č.1.
Přirážky celkem zjistíme tak, že vypočtenou hodnotu násobíme součtem procent přirážek a výsledek násobíme koeficientem 0,01
Příklad vypočtu hodnocení kůže vlka: délka 148,8 cm, šířka 61,4 cm.
Přiznané přirážky: za délku srsti 10%, za hustotu a rovnoměrnost srsti 10%, za límec 5%
Celkem přirážek 25%
Vypočtená hodnota: 148,8 x 61,4 = 9136,32 x 0,01 = 91,36 bodů
Přirážky: 91,36 x 25 = 2284,0 x 0,01 = 22,84 bodů
Výsledná bodová hodnota 114,20 bodů
Hodnocení kůže šakalů
Jackal
Popis způsobu měření trofeje:
Hodnocené parametry započitatelné:
Postup měření kůže šakala obecného: a – měření délky kůže, b – měření šířky kůže
Délka kůže: měří se od špičky čenichu po konec kůže, kde je báze oháňky. Do délky se nezapočítává srst, která přesahuje kůži.
Šířka kůže: měří se v nejužším místě kůže mezi předními a zadními běhy. Délka se násobí šířkou kůže a dělí se 100.
Vzhledové charakteristiky
Délka srsti (charakteristika č.1.): měří se na 4 místech kůže a hodnoty se sečtou a podělí počtem měření. Pokud délka srsti přesáhne v průměru 3,5 cm, přidá se 10% z vypočtené charakteristiky č.1.
Kompaktní osrstění celé kůže: prověřuje se na 4 místech shodných s měřením délky srsti. Řidší srst v nažinách (v podpaží) se nepovažuje za závadu.
Za souvislý porost srsti: je možné přidat 5% z vypočtené charakteristiky č.1. Za kompaktní hustotu srsti je možné přidat 5% z vypočtené charakteristiky č.1.
Za dlouhou srst na horní straně krku: nazývané límec je možné přidat 1 % z vypočtené charakteristiky č.1.
Za dlouhou srst na spodní straně krku: nazývané hříva je možné přidat 1 % z vypočtené charakteristiky č.1.
Za dlouhou srst na bocích hlavy nazývané licousy: je možné přidat 3 % z vypočtené charakteristiky č.1.
Výpočet celkové hodnoty kůže šakala se provede stejným způsobem jako u kůže vlka.
Hodnocení kůže medvědů hnědých
Eurasian Brown Bear,
Popis způsobu měření trofeje:
Hodnocené parametry započitatelné:
(1) Délka se měří od špičky čenichu po konec kelky. Do délky se nezapočítává srst na kelce, která přesahuje zakončení kůže na kelce. Šířka se měří v nejužším místě kůže mezi předními a zadními běhy. Délka se násobí šířkou kůže a dělí se 100.
Vzhledové charakteristiky
(2) Délka srsti se měří na 12 místech kůže a hodnoty se sečtou a podělí počtem měření 12. Pokud délka srsti přesáhne v průměru 7 cm, přidá se 10% z vypočtené hodnoty z bodu (1).
(3) Kompaktní osrstění celé kůže se prověřuje na 12 místech shodných s bodem (2). Řidší srst v nažinách (v podpaží) se nepovažuje za závadu. Za souvislý porost srsti je možné přidat 10% z vypočtené hodnoty z bodu (1).
(4) Za lesk srsti je možné přidat 5 % z vypočtené hodnoty v bodu (1). Za hustotu srsti je rovněž tak možné přidat 5 % z vypočtené hodnoty z bodu (1). Kvalita srsti (lesk a hustota) se měří na 12 místech kůže.