Šíření invazních druhů představuje jeden z nejvýznamnějších, celosvětových fenoménů, ohrožujících biodiverzitu původních ekosystémů. Přístup Evropské unie spočívá ve zpracování jednotného, evropského přístupu, který definuje invazní druhy a jehož implementace se v našich podmínkách promítá do myslivecké legislativy v rámci vyhlášky č. 454/2021 Sb., která specifikuje druhy vyžadující regulaci. Další přístup ke snížení populací invazních druhů však není v Evropě jednotný. V České republice se stát spoléhá na dobrovolnou aktivitu myslivců bez jejich přímé motivace. V jiných státech Evropy však mnohdy přistoupili k intenzivní eradikaci, jelikož si uvědomují hodnotu původních ekosystémů a možnosti ohrožení chráněných živočichů, které mýval a další invazní druhy predují.
Přístup k eradikaci mývala severního v jižní části Belgie
Jeden z nedávných příkladů aktivního přístupu státu k eradikaci mývala severního byl proveden v Belgii. V rámci intenzivní eradikace mohou v Belgii používat na základě výjimky i pasti, které zachytí mývala severního za přední tlapku, čímž je zajištěna vysoká efektivita a selektivita odchytového zařízení. Tato past se používá v USA, avšak v případě celoplošného využití v Evropské unii naráží na etické principy, a proto ostatně není využívána ani v České republice.
V Belgii rozdělili zájmové území na jihu do dvou oblastí, ve kterých ověřovali efektivitu samotného odchytu. V jihozápadní západní části (Semois Valley National Park) využili pouze past, která fixuje přední tlapku a samotného odchytu se účastnilo 8 profesionálních lovců. Odchyt probíhal pouze v šesti letních a podzimních měsících, vždy po dobu čtyř nocí v každém měsíci. V jihovýchodní části území (Habay/Arlon Forestry District) prováděli celoroční odchyt běžnými metodami, tedy nejčastěji do různých typů sklopců a mývala zde také lovili běžným odstřelem. Lovu se v této části účastnilo 16 profesionálních lovců. A jaké byly výsledky?
V jihozápadní části bylo za rok uloveno celkem 1 067 jedinců mývala severního za využití mnohem nižšího časového úseku (celkem 24 „chytacích“ nocí), zatímco v sousední, jihovýchodní části, bylo uloveno celkem 1 199 jedinců při nesrovnatelně vyšším vynaloženém úsilí (viz schéma na Obr. 2 níže). Výsledky ukazují na možnosti efektivní eradikace mývala severního za použití metod, které jsou však v podmínkách Střední Evropy minimálně diskutabilní. Zároveň se ukazuje, že pokud jsou lovci motivováni, či jsou jejich aktivity plně hrazeny, lze mývala v lokálních a cenných částech území eradikovat, jak ukazuje příklad Belgie a zejména jihovýchodní části zájmového území v části národního parku Semois Valley.
Ochrana původních druhů živočichů dává největší význam právě v cenných lokalitách s různým režimem ochrany přírody, které mohou být potravním chováním mývala severního značně ohroženy především v jarních měsících. Zároveň platí jasné pravidlo začít s managementem invazních druhů co nejdříve. Pokud dojde k plošnému rozšíření, je ochrana původních ekosystémů již velmi obtížná, obdobně jako v Německu, kde je nynější populace mývala severního odhadována na více než 2 miliony jedinců. V našich podmínkách tak představuje regulace nepůvodních druhů živočichů příležitost pro zdůraznění myslivosti jako podstatné části ochrany přírody.
Příspěvek vznikl v rámci projektu Mýval severní jako hrozba pro původní ekosystémy v ČR: potravní nároky, preference stanovišť, populační potenciál a možnosti eradikace, číslo SS07020021.
Autoři:
Ing. Jan Cukor, Ph.D.1,2
Ing. Kateřina Brynychová, Ph.D. 1
1Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
2 Česká zemědělská univerzita v Praze