Červen je Měsícem myslivosti. Časem, kdy bychom měli slavit naše tradice, připomínat si etiku a ukazovat veřejnosti to nejlepší z nás. Místo toho se ale stačí podívat na sociální sítě a oslavy dostávají hořkou pachuť. Moderní doba přinesla fenomén, se kterým naši předkové bojovat nemuseli: digitální neuváženost. Zatímco v revíru si každou ránu třikrát rozmyslíme, na internetu často mačkáme spoušť bez přemýšlení. A co je nejsmutnější – střílíme do vlastních řad.
Myslivecká etika na síti
Myslivecká etika nekončí tím, že po úspěšném lovu vzdáme zvěři čest zálomkem a posledním hryzem. Etika je životní postoj. Jenže na Facebooku jako by se na ni občas zapomínalo.
Kolikrát jste v poslední době viděli v komentářích pod příspěvkem o myslivosti žlučovité hádky mezi samotnými myslivci? Diskuse o tom, kdo je „lepší“ a „horší“ hospodář, často sklouzávají k osobním urážkám a vulgaritám. Místo konstruktivní diskuse uvnitř organizace se na sociálních sítích veřejně plive na vlastní zastřešující organizaci. Tímto veřejným praním špinavého prádla ale dáváme obrovskou zbraň do rukou aktivistickým uskupením nebo těm, kteří rozhodují o legislativě.
„Pokud se nedokážeme respektovat mezi sebou, jak můžeme chtít, aby nás respektovala nemyslivecká veřejnost?“
Každý takový komentář je veřejný. Čtou ho lidé, kteří o myslivosti nic neví, a dělají si obrázek. Když vidí, jak se hádáme, vidí slabost, nikoliv odbornost a tradici. Na internetu bychom měli držet spolu – nebo si názory vyměňovat kultivovaně a s úctou, která k zelenému cechu patří.
Fotografie bez kontextu: Zbraň v rukou odpůrců
Dalším obrovským neduhem jsou necitlivé fotografie. Všichni to známe – radost z úspěšného lovu nebo hrdost na dobře odvedenou práci na výřadu je obrovská. Ale fotoaparát v chytrém telefonu dokáže v jedné vteřině napáchat škody, které se napravují roky.
Fotografie ulovené zvěře bez patřičné úcty (chybějící zálomek, nevhodná poloha zvěře, krev, cigareta v ústech lovce nebo zbraň laicky opřená o kus) na sociální sítě prostě nepatří. Pro laika na druhé straně obrazovky je to šokující obraz násilí bez kontextu.
Dnešní městský člověk je odtržený od přírody. Nechápe selektivní odstřel, neví nic o škodách zvěří ani o prevenci proti chorobách. Vidí jen krev a triumfujícího člověka. Každá taková fotka je okamžitě zneužita proti nám všem. Stává se municí pro ty, kteří by myslivost nejraději zakázali.
Kodex digitálního myslivce
Jak z toho ven? Nepotřebujeme nové zákony, stačí se držet toho, co nás učili staří praktici, jen to přenést do digitálního světa:
- Třikrát měř, jednou klikni: Než napíšete komentář, který má někoho „usadit“, zhluboka se nadechněte. Reprezentujete tím celou myslivost.
- Srnče ano, krev ne: Sdílejme na sítě to krásné – záchranu srnčat před sekačkami, brigády na krmelcích, práci se psy, východy slunce. To je to, co veřejnost potřebuje vidět.
- Úcta i na displeji: Pokud dáváte na internet fotku s úlovkem, ujistěte se, že je eticky naprosto čistá. Tradiční, estetická, s respektem ke zvěři. Pokud taková není, nechte si ji v soukromém albu pro přátele.
- Kritiku řešte chlapsky, ne veřejně: Máte výhrady k chování kolegy z vedlejšího sdružení? Zavolejte mu, sedněte si k tomu. Facebookové diskuse nikdy žádný problém nevyřešily, jen ho nafoukly. Stejně tak vůči zastřešující organizaci. Chcete něco opravdu změnit, napište na sekretariát ČMMJ.
Měsíc myslivosti je ideální příležitostí k reparátu. Ukažme i na internetu, že myslivci jsou lidé s pevnou morálkou, hlubokými znalostmi a neochvějnou úctou k přírodě. Začněme u sebe, u svých klávesnic a telefonů.
Myslivosti čest – a to i na internetu!