Naposledy jsme vás o aktuálním vývoji snah o zákaz olověných střel informovali v listopadovém Zpravodaji. Ministerstvo životního prostředí tehdy vyrukovalo s návrhem přesvědčit myslivce, ať se olova vzdají dobrovolně. Na náš odpor ministr Richard Brabec tento kontroverzní návrh z Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice 2020–2030 vyškrtl. Mezi tím se však znovu o slovo přihlásily oba návrhy zákazu prosazované Evropskou komisí.
Evropská unie se v současné době snaží zakázat olověné střely hned dvěma cestami. První je prostřednictvím zákazu olověného střeliva v brokovém střelivu na mokřadech a druhá prostřednictvím úplné zákazu olověného střeliva. V pokročilejší fázi přípravy je aktuálně ta první, důsledek ale dříve či později budou mít obě stejný: úplný zákaz olověného střeliva. Jen špatně přitom Komise skrývá, že jde o součást jejího tažení proti civilnímu držení zbraní maskovanou za ekologii.
Úplný zákaz je zatím ve stadiu přípravy legislativního rámce ze strany Evropské agentury pro chemické látky ECHA. Sama Komise se proto zatím k němu nevyjadřuje. Mnohem dále v „legislativním“ procesu je zákaz v mokřadech. Komise zde představila nejdříve velice kontroverzní návrh na úplný zákaz olověných střel nad mokřady a ve čtyřsetmetrové ochranné zóně kolem nich.
Záludnost tohoto návrhu však vězí v definici mokřadu. Do ní spadá v podstatě jakákoli trvalá či dočasná vodní plocha či tok včetně například louží po dešti či rašelinišť, kde ani voda nemusí být viditelná. Součástí návrhu pak bylo ustanovení, které povoluje vyhlásit zákaz úplný v případě, kdy mokřady a ochranná pásma zabírají více než 20 % území. Výbor REACH (registrace, vyhodnocování, autorizace a zákazy chemických látek) návrh neschválil, Komise tak připravila nový.
Nutno říci, že druhý návrh se od prvního lišil pouze kosmeticky. Ochranné pásmo kolem mokřadů zmenšil na 300 metrů a zákaz vztáhl pouze na střelivo určené do brokovnic. I tento návrh výbor REACH odmítl. Komise ale má pravomoc zákaz vydat i bez souhlasu výboru. Pokud výbor nebude souhlasit ani se třetí verzí, očekává se, že Komise této pravomoci využije.
V čem je návrh Komise problematický?
- Definice mokřadu je natolik vágní, že do ní spadá jakákoli viditelná vodní plocha či tok včetně například kaluží vzniklých po dešti.
- Návrh přináší právní nejistotu, kdy držitel střeliva při pohybu krajinou nemůže vědět, zda se právě nenachází v ochranném pásmu mokřadu. V takovém případě by totiž olověné střelivo bylo střelivem zakázaným a jeho držiteli by hrozila ztráta zbrojního průkazu. Někteří držitelé by olověné střelivo nemohli držet ani doma, pokud se jejich obydlí nachází v ochranné zóně mokřadu.
- Zákaz držení olověného střeliva v mokřadech a jejich ochranných pásmech by platil na více než 25 % území České republiky (měřeno jen pro vodní plochy nad 15 ha, reálně to bude významně více) a na více než 65 % území Slovenska (měřeno bez vodních ploch v intravilánech obcí, reálně to opět bude významně více), aniž by byla relevantně odůvodněna potřeba takového omezení.
- Pro takto rozsáhlý zákaz neexistují objektivní, vědecky podložené a ověřitelné důvody. Je pravdou, že vodní ptáci olovo přijímají a dochází u nich k otravám, ale to neopravňuje zákaz používání olova v ochranném pásmu ani zákaz držení olova jako takový. V Česku je používání olověného střeliva na samotných mokřadech zakázáno již od roku 2011.
- Pro olovo v brokovém střelivu neexistují plnohodnotné alternativy. Například ocelové broky mají jiné fyzikální vlastnosti, především menší hmotnost, a tím menší ranivost. Menší ranivost znamená větší utrpení zvěře. Řada jiných materiálů je rovněž toxická, nebo mají jiné nevýhody. Cena alternativ je násobně vyšší než u běžného olověného střeliva. Střelivu z jiných materiálů musí být rovněž přizpůsobena zbraň, tento nárok ale řada zbraní v držení myslivců nesplňuje.
Jako zatím poslední orgán EU se zákazem zabýval Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) Evropského parlamentu. Komise však považuje svůj návrh zákazu na mokřadech za jednoduchý, férový a vyvážený a nechápe, proč mu evropští myslivci vzdorují.
V diskuzi během jednání výboru vůči Komisi vystoupilo kriticky hned několik poslanců. Českou republiku reprezentoval Alexandr Vondra (ODS), který proti návrhům olovo zakázat vystoupil velmi důrazně, přičemž se zastal jmenovitě myslivců. Poslanec Vondra doslova prohlásil, že „komise tentokrát zašla příliš daleko“.
Alexandr Vondra označil snahu démonizovat olovo a lovce za hysterii. Vyjádřil se, že nechápe, proč se Komise snaží jít daleko za dosavadní zákaz používání olova na mokřadech, s nímž souhlasí myslivci i ornitologové. Ptal se, proč komise chce zajít daleko za doporučení Evropské agentury pro chemické látky ECHA zkrácením přechodného období, prosazováním třísetmetrových ochranných zón, automatickou kriminalizací lovců, a především užíváním své velice široké definice mokřadů. Úplný zákaz olověného střeliva a rybářských olůvek by podle slov poslance Vondry byl receptem na vytvoření stovek tisíc „odpůrců Evropské unie, coby byrokratické instituce, která ničemu nerozumí“.
Sama Komise ale nechápe, proč se myslivecké organizace staví tomuto návrhu na odpor, když byly přizvány k přípravným diskuzím. Co na tom, že ECHA i Komise myslivecká doporučení jednoduše ignorovaly. Dále Komise nechápe, proč se nyní na odpor staví i evropská myslivecká federace FACE, když dříve s návrhem zákazu olova souhlasila. FACE však podle svého vyjádření souhlasila s prostým zákazem na mokřadech, nikoli s širokým zákazem prosazovaným Komisí.
Další kolo projednávání zákazu olova v mokřadech nás čeká pravděpodobně v dubnu. Českomoravská myslivecká jednota spolu s partnerskými organizacemi LIGA LIBE, LEX, Slovenskou poľovnickou komorou a dalšími proti návrhům na zákaz olova vystupují dlouhodobě v těsné spolupráci s ministerstvy životního prostředí, zemědělství či vnitra.
O dalším dění vás budeme informovat.
Článek ze Zpravodaje 11/2019
Čtenáři Zpravodaje i fanoušci naší stránky na Facebooku vědí, že strašák zákazu olova se do našich dveří dere nejen z Bruselu, ale příležitostně i z Prahy. Jak dopadla kauza „dobrovolného zákazu“, o kterém informovala média?
Česká tisková kancelář ve středu 16. 10. 2019 informovala, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vyzve v příštím roce myslivce, aby dobrovolně přešli na bezolovnaté střelivo. O dva roky později pak ministerstvo mělo chtít s organizacemi uzavřít memorandum o postupném omezení používání olova. Tento postup vyplýval z návrhu Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů v České republice 2020–2030 (Strategie).
ČMMJ se hned následující den jménem všech myslivců proti takovému postupu vymezila a jakoukoli budoucí dohodu odmítla. Škodlivost olova pocházejícího ze střeliva není dostatečně prokázána, proto jakékoli snahy o jeho zákaz či dobrovolné omezení považují myslivci za neopodstatněné.
Na značný mediální ohlas reagovalo Ministerstvo životního prostředí svoláním jednání zainteresovaných organizací s ministrem Richardem Brabcem, která se uskutečnila 25. října 2019.
Dobře to dopadlo
Ministr Brabec zástupcům Českomoravské myslivecké jednoty, Českého a Moravského rybářského svazu, Českého střeleckého svazu a Ligy LIBE přislíbil, že Strategie v této podobě nebude předložena k projednání vládě. Bude upravena tak, aby problematiku olova vůbec neřešila. Na evropské úrovni bude MŽP proti zákazům olova aktivně vystupovat, na národní úrovni nechá zpracovat objektivní odbornou studii dopadů olova ze střeliva a závaží na životní prostředí.
Zákaz olova by měl nemalé praktické dopady. V současnosti neexistuje dostupná alternativa olova, která by měla podobné vlastnosti. Olovo v sobě spojuje ideální hmotnost a tvarovatelnost. Střely na příklad z oceli se budou nevyzpytatelně odrážet, čímž ohrozí střelce či jeho okolí. Zároveň nemají dostatečnou hmotnost a nedochází k jejich řádné deformaci, tudíž mají menší ranivý účinek, a tím přivodí zvěři utrpení. Mnohé navrhované alternativy (vizmut, wolfram) jsou mnohonásobně dražší než olovo, jiné (měď) pak dokonce toxičtější. U některých (cín, vizmut, wolfram) míru toxicity v půdě vůbec neznáme. Studie prokazující významnou škodlivost olova ze střeliva mimo mokřady neexistují.
„Jsme rádi a děkujeme panu ministrovi za vyslyšení našich argumentů. Jsme přesvědčeni, že olovo životnímu prostředí neškodí tak, aby to opodstatňovalo jeho plošný zákaz, který by zvýšil rizika střelby i utrpení lovené zvěře,“ zhodnotil otevřený přístup ministerstva životního prostředí předseda Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota.
Těsně před vydáním tohoto Zpravodaje, 7. 11. 2019, potvrdil stanovisko vlády Lize Libe osobním dopisem i předseda vlády Andrej Babiš. Vláda ČR nechystá plošný zákaz olova.