Využívá-li nějaká divoce žijící šelma (liška, kuna) váš dvůr jako samoobsluhu, odnáší například slepice či jinou drůbež, máte jen tři možnosti, které je vhodné kombinovat. V první řadě je třeba domácí zvířectvo řádně zabezpečit. Pokud je problém dlouhotrvající, závažný, šelma nemá strach z člověka či zabezpečení nepomáhá, je možné obrátit se na myslivce. Třetí variantou pak jsou různé babské rady, jak šelmu odradit. Těch je ale plný internet, těm se zde věnovat nebudeme.
Řádné zabezpečení je takové, které šelma není schopna překonat. Důležitou součástí zabezpečení je též odpovědnost chovatele. Ani sebelepší zabezpečení vám totiž nepomůže, když svou drůbež na noc zapomenete zavřít.
Šelmy jsou inteligentní a cestu za potravou si dovedou najít. Jedinou jistotou ochrany drůbeže je tak bytelná voliéra. Taková, do které se šelma nedostane ani dostatečnými stěnami ani vrchem ani nepodhrabe. Pletivo by mělo být dostatečně husté, zajišťovat ochranu i shora (pomůže i proti dravcům) a podlaha nejlépe betonová.
S řešením vašeho problému s neodbytnou šelmou mohou nabídnout i místní myslivci, kteří ji mohou odchytit či ulovit, pokud to místní podmínky dovolují. Stačí je požádat a domluvit se. Pamatujte však, že to dělají dobrovolně.
Do jaké honitby vaše pozemky spadají, zjistíte v mapě honiteb Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů. Kontakt na mysliveckého hospodáře honitby nejlépe získáte na příslušném okresním mysliveckém spolku. Pokud jsou vaše pozemky nehonební, zkuste oslovit hospodáře nejbližší honitby.