Spousta lidí dnes myslivost osobně nezná a nechápe její význam. Nevidí tu každodenní práci v honitbě, péči o zvěř ani spolupráci se zemědělci. Jejich pohled vzniká hlavně z toho, co sami ukážeme. A často je to jenom jedna část příběhu – ulovená zvěř. Pro myslivce je to běžná součást praxe. Pro člověka „zvenku“ ale silný a často nepochopený obraz. Pokud k němu nedáme vysvětlení, vzniká jednoduchý závěr: myslivci jsou ti, kteří hlavně střílí, mírně řečeno.
Problém není lov, ale kontext. Lov je přirozenou a důležitou součástí myslivosti. Bez něj by nebylo možné udržet rovnováhu v krajině ani omezit škody na lesích a polích. Problém nastává ve chvíli, kdy veřejnost vidí jen výsledek – bez souvislostí.
Příspěvky na sociálních sítích jsou naší vizitkou. To, co zveřejníme, nevidí jen kolegové myslivci. Sledují to i lidé mimo obor často bez jakékoli zkušenosti s myslivostí. Právě proto má každý příspěvek větší význam, než si připouštíme. Pomáhá vytvářet obraz myslivosti jako celku.
Nejde o to něco skrývat. Jde o to ukazovat věci v souvislostech. Třeba ukázat i práci, běžnou realitu myslivosti, nejenom výřad a detaily ulovené zvěře. Právě tyto věci pomáhají lidem pochopit, co myslivost skutečně znamená. Než něco zveřejníme, stojí za to si položit otázku: Pomůže to lidem myslivost pochopit, nebo je to utvrdí v jejich předsudcích?
Myslivost má smysl. To, jak ji vnímá veřejnost, ale stále více závisí na tom, jak ji dokážeme ukázat. A to může ovlivnit každý z nás.