Podle paleontologických nálezů kosterních fragmentů kamzíci obývali rozsáhlá stepní území severní a jižní Evropy, včetně západní části Kavkazu. Kamzíci postupně svůj areál rozšiřovali i do vyšších poloh. Významnou příčinou mohl být i zvyšující se predační tlak rysů a vlků, před kterým kamzíci vystupovali až do horského pásma Balkánu, Alp, Karpat, Pyrenejí a Apenin, ale i Tater. Kamzíci na území Čech neměli výhodu ustoupit do vysokých poloh hor, kde by byli chránění před predátory a antropickým tlakem. Přesto se v pleistocénu kamzíci na našem území vyskytovali.
Proto by se znovu vysazení kamzíků do Čech na stejné území nemělo nazývat introdukcí, ale reintrodukcí původního druhu, který v současné době má opět vhodné podmínky navázat na historickou existenci výskytu na našem území. Přestože není jednotný názor na vysazení kamzíků do České republiky, kamzík patří mezi významnou horskou faunu, která zasluhuje více pozornosti a péče.
Přes všechny tyto důvody obnovení chovu kamzíků v Čechách, je kamzík horský (Rupicapra rupicapra) na českém území považován některými zoology za nepůvodní druh.

Rohové kosti s částí frontální a temenní kosti kamzíka horského (paleontologický nález z období pleistocénu, Srbsko – Berounsko)
Růžky kamzíků vyrůstají na rohové kosti přímo vzhůru, téměř kolmo k vodorovné ose lebky. Zpravidla v horní třetině, u starších jedinců v horní čtvrtině se náhle ohýbají dozadu do háku, který směřuje dozadu, dolů a mírně špičkami se odklání do vnější strany. Takto ohnuté růžky do „háčku“ bývají u samců více zahnuté dolů než u samic, ale výjimky nejsou vzácné. Rohy samic mají obvykle úhel ohybu mezi 90 a 135°, přičemž špičky směřují téměř vždy dozadu, zatímco rohy kamzíků tvoří celý půlkruh, přičemž špičky rohů směřují dolů. Rohy samic mají po celé délce menší obvod a v průřezu jsou často mírně oválné. Kamzíci mají průřez růžků kruhový. Mohou se vyskytnout výjimky, kdy růžky kamzíků (samců), jsou velmi podobné kamzicím (samicím), nebo naopak. Růžky kamzíků rostou poměrně rychle až do čtvrtého roku. Do šestého roku věku je růst pomalejší a po šesti letech, kdy se výška rovná přibližně 95 % budoucí výšky, se roční přírůst z hodnoty centimetrů rovná spíše několika milimetrům. Každý rok nově rostoucí rohovitý kužel vytlačuje rohovitý kužel z předchozích let nahoru. Na spodním okraji mezi starým a nově přirůstajícím kuželem se tvoří výrazná rýha dokola růžku. U kamzíků starších 5 let se obvod rohů v jejich základně zmenšuje. Proto je největší obvod růžků u dospělých kamzíků a kamzic o něco výše nad základnou. U rohů dospělých kamzíků (samců) se často objevuje nahromadění pryskyřic na spodní části povrchu růžků, tzv. „zásmol“, který může být i několik milimetrů silný.





Podle platného zoologického systému se druh Kamzík (Rupicaprinae) dělí na poddruhy:

Rozšíření kamzíků ve světě a v Čechách:
Poddruhy kamzíků žijících na jihu Evropy mají 3 poddruhy:
Kamzík španělský (R. p. parva), nejmenší ze všech poddruhů kamzíka, je endemický v severozápadní části Španělska.
Kamzík pyrenejský (R. p. pyrenaica) se vyskytuje v Pyrenejích ve Francii, Andoře a Španělsku.
Kamzík apeninský (R. p. ornata), je chráněn, jako endemický podruh v Italských Apeninách.
Poddruhy kamzíků žijících na severu Evropy mají 7 poddruhů:
Kamzík alpský (R. r. rupicapra) je nejběžnějším a nejrozšířenějším poddruhem kamzíka na severu Evropy. Jeho populace čítá pravděpodobně více než půl milionu jedinců v celé oblasti výskytu (Rakousko, Chorvatsko, Francie, Německo, Lichtenštejnsko, Itálie, Slovensko – Malá a Velká Fatra, Slovinsko a Švýcarsko. Tento poddruh byl vysazen do pohoří na Novém Zélandu, ale také do Čech (Lužické hory a Děčínská vrchovina, Hrubý Jeseník). První reintrodukce kamzíků do Čech (Křivoklát) je datována z doby Ferdinanda Tyrolského (16. století), která byla neúspěšná. Na Děčínsko byli z iniciativy hraběte K. Kinského kamzíci alpského původu (Bavorské Alpy, Tyrolsko, Dolní Rakousy, Švýcarsko) převezeni poprvé v letech 1906–1908. Zpočátku byli chováni v oboře jetřichovického revíru (mezi tzv. Rudolfovým kamenem a Tokaní). K vypuštění do volnosti došlo v roce 1911. Během dalších dvou desetiletí bylo příležitostně dovezeno několik dalších kamzíků z Alp pro doplnění populace.
Druhá populace na území českého státu, byla vysazena v roce 1912 do oblasti Hrubého Jeseníku. Prvních 10 kamzíků bylo do aklimatizační obory na dnešním polesí Hubertov přivezeno v letech 1912–1918. Do volnosti byli vypuštěni v roce 1924. Druhá aklimatizační obůrka byla zřízena v letech 1929–1939 na polesí Vidly. V obou případech šlo rovněž o zvěř alpského původu. V minulosti byli kamzíci neúspěšně vysazováni také na Křivoklátsku (60. léta 18. století, 1752–1755), ale i v Jizerských horách v 50. letech 20. století. Vysazení kamzíci (3) dlouho v drsných podmínkách Jizerských hor, nepřežili. V roce 1959 už nebyl v oblasti místa vysazení (Ořešák nad Hejnicemi) pozorován žádný kamzík. Početní stavy kamzíka horského v Čechách jsou výrazně nižší, než tomu bylo v 80. letech 20. století.
Kamzík balkánský (R. r. balcanica) se vyskytuje v Albánii, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Řecku, Kosovu, Makedonii, Černé Hoře a Srbsku.
Kamzík francouzský (R. r. cartusiana) se vyskytuje pouze v pohoří Chartreuse ve Francii. Tato populace je izolovaná od ostatních populací kamzíků.
Kamzík tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica) je dlouhodobě chráněnou populací. Žije v západní části Vysokých Tater jak ve Slovenské, tak Polské části. Vyskytuje se i v Belánských Tatrách. V současné době se počet jedinců tohoto poddruhu odhaduje na 900 až 950 jedinců. I tento stav vyvolává obavy, aby nedošlo k mimořádné události, která by mohla ohrozit existenci tohoto významného poddruhu. Proto byl tento poddruh vysazen v letech 1969 až 1976 do Nízkých Tater, kde se současný stav odhaduje na 140 jedinců.
Kamzík karpatský (R. r. carpathica) je endemický v Rumunsku a je to poddruh s největšími trofejemi.
Kamzík turecký (anatolský) (R. r. anatolica) se vyskytuje v pohraniční oblasti mezi Tureckem a Gruzií.
Kamzík kavkazský (R. r caucasica) je původem z Velkého Kavkazu, zejména z Ruska, Gruzie a Ázerbájdžánu.


Definice trofeje kamzíka
Typická trofej kamzíka je taková, na které lze uplatnit mezinárodní metodu CIC k hodnocení kamzičích růžků v plném rozsahu.
Všechny míry se měří pásmem v centimetrech s přesností na 1 mm a posuvným měřítkem ve tvaru „T“. Velice důležité je před zahájením měření determinovat, zda je to trofej kamzíka, nebo kamzice. Pro přidělení medailí je hladina pro kamzice snížena, viz tabulka pro přidělení medailí pro jednotlivé poddruhy kamzíků. Trofej lze hodnotit až 30 dnů po preparaci s podmínkou, že vlhkost trofeje prověřená vlhkoměrem nepřesáhne 15 % vlhkosti!
Hodnocení růžků kamzíků
Měřené parametry trofeje kamzičích růžků

(1)Délky růžků se měří po přední straně od spodních okrajů až ke špičkám (hrotům) růžků.

(2) Výška růžků se měří od středního švu na temeni lebky mezi růžky až ke spojnici nejvýše položených bodů na ohbí růžků. Měří se speciálně upraveným posuvným měřítkem (kovovým, nebo ze dřeva, či plastu) ve tvaru „T“ jehož vodorovná posuvná část se položí na nejvýše položené body v zakřivení (ohbí) růžků.

(3) Obvod silnějšího růžku se měří na jeho nejsilnějším místě bez ohledu na případnou vrstvu „smoly“. Na vrstvu „smoly“ je možné odečíst až 5 bodů, pokud se zvětšuje její zásluhou obvod růžku.
(4) Rozloha je přímá vzdálenost mezi dvěma body ve středu zakřivení růžků. Tyto body se nachází na nejvyšším místě zakřivení (ohbí) růžků. Při abnormální rozloze, kdy je rozloha větší než výška růžků, se zapíše do tabulky pouze údaj rovnající se výšce růžků.
(5) Přirážky na stáří se dávají podle stáří kamzíků:
- Do 5 let – 0 bodů
- 6 až 10 let – 1 bod
- 11 až 12 let – 2 body
- 13 a více let – 3 body


(6) Srážka na „zasmolení“ se zjišťuje jako rozdíl mezi udělenými body za obvod silnějšího růžku se „zasmolením“ a bodů za nejsilnější obvod téhož růžku bez „zasmolení“. Korekční obvod se měří na témže růžku, na kterém byl měřen obvod se „zasmolením“, ale v místě, kde „zasmolení“ není. Bývá to zpravidla pod „zasmolením“. Od takto zjištěné hodnoty (rozdílu) odečteme ještě 1 bod. Srážka celkem nesmí přesáhnout 5 bodů.

Příklad výpočtu srážky na zasmolení:
Největší obvod růžku včetně „zasmolení“ je 10 cm x koeficient 4 = 40 bodů
Největší obvod téhož růžku v místě bez „zasmolení“ je 9 cm x koeficient 4 = 36 bodů
Rozdíl je 4 body po odečtu 1 bodu činí srážka 3 body.


Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc.