Odhad věku živé srnčí zvěře je velmi aktuální téma, ale využití v praxi se v posledních letech nevyužívá tak jak bylo v nedávné historii standardem a podmínkou pro selektivní zásahy do populací srnčí zvěře. Před rozhodnutím, jestli je možné srnce, nebo srnu ulovit, bylo podmínkou vizuálně vyhodnotit věk pozorovaného jedince. Odhad věku se některým myslivcům dařil, jiným méně. Pokud myslivec omezil vycházky do honitby pouze když měl konkrétní povolenku, tak mnoho praxe s odhadem věku nezískal. K odhadu věku živé zvěře je třeba nejenom teoretické znalosti, ale celoroční pozorování zvěře, kde dochází k sezónním změnám tělesného habitu, ale i ke změnám chování zvěře. Nejobtížnější období pro odhad věku je období od října do dubna, kdy zimní srst neposkytuje barevné odlišnosti na hlavě a reálná tělesná konstituce je málo patrná pod silnou vrstvou zimní, srsti. Obecně používané zásady odhadu věku mohou výrazně ovlivnit zdravotní stav, sociální postavení v dané populaci, období před říjí, v době říje a zejména pak po říji.
Metody a různé poučky jsou dobrou pomůckou pro odhad věku živé zvěře, ale musí být tyto informace permanentně ověřované v praxi. U odhadu věku živé zvěře nelze paušalizovat poznatky pro všechny oblasti, kde se zvěř chová. Každé území má specifické životní prostředí, které na místní zvěř dlouhodobě působí a tomu odpovídají typické charakteristiky, které se vyskytují pouze v dané oblasti.
Tvar a zbarvení hlavy
Podle tvaru zbarvení obličejové části hlavy je možné usuzovat na věk srnců. Pestřejší zbarvení hlavy srnců se poněkud liší od nevýrazného zbarvení srn. Na srnčí hlavě jsou tři základní typy zbarvení vrchní části hlavy, sedm typů jejího bočního zbarvení a osm spodiny hlavy (spodní čelisti).
Na hlavě pozorujeme tři znaky: tvar hlavy (poměr délky hlavy k výšce hlavy), zbarvení obličejové masky a poměr velikosti světel k velikosti hlavy. Jednoletý srnec má hlavu úzkou s dětským výrazem, tmavě zbarvenou, většinou bez dalších příměsí barev. Na hlavě jsou nápadná velká a okrouhlá světla. Ve druhém roce se hlava mírně zkracuje a po obou stranách hlavy začíná barevně vynikat rezavá barva. Na vrchní části hlavy přechází hnědá barva na čele až v černohnědou. Za větrníkem se začíná objevovat náznak bílé skvrny. Ve třech až čtyřech letech dostává hlava kratší robustnější tvar. Zbarvení na hlavě je mnohem kontrastnější a bílá skvrna za větrníkem, tvaru podobnému půlměsíci, se rozšiřuje. Výraz hlavy je v tomto věku nejtypičtější a také nejhezčí. Po pátém roce se hlava pouze vizuálně zkracuje, protože zadní část hlavy se zvětšuje a celý tvar hlavy je tvaru tupého klínu. Zbarvení obličeje postupně ztrácí pestrost a pokrývá se buď šedou nebo tmavou barvou. Dříve ostře ohraničená bílá skvrna za větrníkem se rozplývá a přechází v šedou barvu směrem k horní části nosní. Výraz hlavy ztrácí příjemný pohled. Srnec má světla částečně přivřená, takže už netvoří kruh. V pozdějším věku se barva hlavy stává monotónní a pohled na srnce deklaruje už stáří.
Barva obličejové masky není sice spolehlivým znakem, avšak při znalosti místní populace je znakem, který se může spolu s dalšími vizuálními informacemi vhodně využívat pro odhad věku.
Naopak u samičí zvěře vzniká dojem, že se stářím srny hlava protahuje a zeštíhluje.
Krk
Na krku srnce pozorujeme dva znaky, sílu (obvod krku) a úhel, který svírá s tělem. Obecně platí, že stářím krk sílí a postupně se sklání s hlavou směrem k zemi. Na příklad roční srnec má krk velice štíhlý, prohnutý konkávně nahoru. Ve třech až čtyřech letech krk sílí a zdá se být kratší. Prohnutí nahoru je téměř nepatrné. Hlavu ještě nosí vysoko zdviženou. Po pátém roce je krk silný, s celkovým dojmem krátkého a vodorovného krku. Velmi starý srnec nad sedm let mívá často krk slabší než srnci pěti až šestiletí, nese ho vodorovně, ale nezřídka i poměrně vysoko. Velmi často se stává, že tyto projevy podobné mladým srncům zkomplikují odhad věku. Na slabém krku starého srnce vidíme hrubé tvary, které se ladným tvarům krku mladých srnců vůbec nepodobají. Je třeba připomenout, že u samců spárkaté zvěře dochází už před říjí k zvětšení krční muskulatury, která se udrží v této podobě až do konce říje. U srnce se s tímto jevem setkáme u srnců od věku tří do šesti až sedmi let. Zvětšení objemu krku srnců není tak velké jako u daňka.
Linie hřbetu
Mladá zvěř má hřbetní linii mírně vyklenutou vzhůru s výrazným lomem v krční partii. Hrbolek kohoutku není zatím patrný. Zvěř středního věku má hřbetní linii téměř rovnou s mírným náznakem hrbolku v místech kohoutku (nad lopatkami). Úhel mezi krkem a tělem je dobře patrný, ale postupem stáří se ztrácí. Starší zvěř má záda rovná, bez lomu v krční partii. Hrbol kohoutku je dobře patrný.
Přestárlá zvěř má hřbet prohnutý, hrbol v kohoutku výrazně vystupuje a na zádi vystupují konce pánevních kostí jako druhý hrbolek.
Tvar běhů
Mladá zvěř má úzký trup a běhy téměř u sebe. Každým rokem se vzdálenost, zvaná rozkrok, mírně zvětšuje, až je u starých jedinců výrazná. Starý jedinec má běhy dál od sebe a široké tělo je mezi nimi. Na zadních bězích je z pohledu, když zvěř odchází, tvar běhů mírně podobný písmenu „X“. Tento tvar zadních běhů se může pozorovat u starých srn.
Celkový tvar těla
U tvaru těla se posuzuje poměr mezi hrudníkem a břichem. Mladá zvěř má menší vtažené břicho a hladké tvary bez hrbolků. Ve středním věku se už břišní linie spouští níž, ale tvar těla je ještě dost štíhlý, avšak postupně tělo dostává válcovitý tvar s hlubším hrudníkem i břišní linií a před předními běhy v místě, kde přisedá krk k tělu, se začíná objevovat hrbol, tvořený prsní kostí. To bývá patrné u starých srn.
Dospělý jedinec má krátkou postavu s těžištěm na přední části těla, zvláště u samčí zvěře.
Stářím se ladnost postavy výrazně vytrácí, i tělo je mnohem „sušší“, na povrch vystupují jak plece, tak pánevní kosti a břicho je níže než hrudník. Celkový dojem vzhledu starého jedince je hranatý.
Hrboly jsou v místech kloubů a kosterních spojení. U starších jedinců více vyniká anatomická stavba kostry, kterou ve stáří pokrývá redukovaná muskulatura.
Přebarvování
Přebarvování je výrazně ovlivněno zdravotním stavem zvěře. Při onemocnění se může přebarvování oddálit až o jeden měsíc. Určité zpoždění přebarvování může ovlivnit pozdní nástup jara. Roční zvěř přebarvuje první a často ji vidíme hned v polovině května až června úplně přebarvenou. Čím je zvěř starší, tím přebarvuje déle. U starých jedinců vidíme ještě v polovině června zbytky šedé zimní srsti. Barva a hustota srsti má vztah k věku srnčí zvěře. Mladý roční a dvouletý srnec mívá srst světle rezavou a poměrně řídkou. U srnce čtyřletého až šestiletého je barva srsti tmavě červeno rezavá. Staří srnci mívají barvu srsti světle rezavou. Velmi světlá, až světle žlutá barva muže být ovlivněna onemocněním motolicí nebo tuberkulózou.
Při podzimním přebarvování začátkem září přebarvují nejdříve srnčata, potom roční zvěř a na závěr starší a nemocné kusy. To už bývá v druhé polovině října. Při přebarvování probíhá výměna srsti nejdříve na bězích, hlavě a krku.
Potom se mění srst na bocích, břichu a zadní část hřbetu a bočních stranách kýt.
Vývoj parůžků
Intenzita růstu parožní hmoty a vytloukání mohou částečně naznačit věk pozorovaného jedince.
Nejdříve vytloukají silní, středně staří jedinci, potom mladí a přestárlí a nemocní. Podle tvaru a síly parůžků se věk velice obtížně posuzuje. Rozhodně nelze třeba využít délky zadních a předních výsad ani střechovitých růží k odhadu věku srnce.
Velice hrubou pomůckou může být přesun parožní hmoty u starších jedinců směrem k růži. Délka lodyh není také spolehlivým znakem. Pouze velice zkušený pozorovatel a znalec srnčí zvěře pozná podle celkové architektury parůžků, zda je jedinec mladý nebo starší.
Posouzení věku holé zvěře
Posuzování věku samičí zvěře je mnohem obtížnější, protože její lov spadá do podzimních měsíců, kdy se vlivem přebarvení do zimní srsti mnohé znaky zakryjí. Nejspolehlivější bude odhad věku ještě v době přebarvování, od začátku září do poloviny října. Při posouzení věku dáváme pozor na všechny znaky popisované u samčí zvěře. Je to hřbetní linie, vzhled těla, síla a nesení krku.
Zbarvení obličeje bývá nevýrazné a nebyl zjištěn žádný výrazný znak. Hlava srn je zprvu velmi malá. Většina starých jedinců má dlouhou „suchou“ hlavu s dlouhými slechy.
Věk živé zvěře je nejvhodnější zjišťovat z dobré pozorovatelny. Teprve tam máme možnost delší dobu pozorovat znaky, které by měly napomáhat k odhadu věku.
Chování zvěře
V prvním roce života je zvěř velmi důvěřivá, hravá a drží se matky. Ve druhém roce se už osamostatní a je více obezřetná. Starší jedinci jsou velmi opatrní, vycházejí z krytu až za soumraku nebo až v noci, jsou nesnášenliví, žijí samotářsky a většinou se neuplatní v době říje, s výjimkou holé zvěře, která je plodná do vysokého věku. Staří jedinci žijí spíše skrytým způsobem života.
Závěr
Naučit se zásady posuzování věku živé zvěře srnčí je důležité a ověřit si nabyté znalosti v praxi by mněl být cíl každého myslivce. Bohužel v praxi se setkáváme s novými trendy nařízení, které upřednostňují regulaci počtů srnčí zvěře do dvou let po celý rok. Protože jsou často tyto redukce provázeny finanční motivací a způsoby lovu od čekané, šoulaček až po naháňky, tak tam se asi odhad věku do dvou let řeší velmi těžko.
Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc.