Šíření invazních druhů s sebou nese rizika, která na první pohled nevidíme. Pro vědce i veřejnost v Česku přišla zásadní zpráva: pilotní studie v oblasti Doupovských hor oficiálně potvrdila přítomnost škrkavky mývalí (Baylisascaris procyonis). Tento nebezpečný parazit se k nám dostal spolu s mývalem severním ze Severní Ameriky a po letech, kdy byl hlášen jen z Německa, se nyní definitivně etabloval i na našem území.
S šířením invazních druhů souvisejí i další rizika, která nejsou na první pohled patrná, ale mohou mít závažné důsledky pro přírodu i lidské zdraví. V případě mývala severního se jedná především o šíření parazitů, zejména škrkavky mývalí (Baylisascaris procyonis), která se do Evropy dostala spolu s tímto živočichem z původní domoviny v Severní Americe. Škrkavka mývalí byla dosud potvrzena pouze v zahraničí, zejména v Německu, ale i v dalších státech, ve kterých se mýval již etabloval. Údaje z České republiky však chyběly, a proto byla v loňském roce provedena první pilotní studie zaměřená na ověření její přítomnosti u mývalů severních z oblasti Doupovských hor, založená na vzorku 10 jedinců.
Výsledky potvrdily výskyt škrkavky mývalí u 3 z 10 jedinců mývala severního, což by mohlo ukazovat na relativně vysokou prevalenci. Data ze sousedního Německa, kde je populace dlouhodobě etablovaná a každoročně se loví statisíce mývalů, potvrdila výskyt škrkavky až u 95 % jedinců.
Proč je tento parazit pro člověka tak nebezpečný?
Riziko pro člověka spočívá především v nechtěném pozření vajíček parazita, která mýval vylučuje spolu s trusem. K nákaze člověka tak může dojít při neopatrné manipulaci s uloveným mývalem a zanedbání hygieny (vajíčka mohou ulpívat i na srsti) či například konzumací kontaminovaného ovoce, zeleniny a lesních plodů. Po pozření vajíček se ve střevě líhnou larvy, které u člověka, jakožto necílového hostitele, migrují různými tkáněmi a nedokončí svůj vývojový cyklus. Larvy však mohou proniknout i do centrální nervové soustavy, kde mohou způsobit závažné neurologické komplikace, které mohou být pro člověka fatální. V USA jsou prozatím zaznamenány desítky případů infekce člověka, skutečný počet je však pravděpodobně vyšší, jelikož přítomnost tohoto parazita nebývá v lidské populaci primárně ověřována.
Jak se nákaze vyhnout? Prevence je základ.
Riziko infekce lze významně snížit důsledným dodržováním hygienických zásad, opatrnou manipulací s usmrceným mývalem (ideálně v rukavicích) a také omezováním výskytu mývalů v urbánním a suburbánním prostředí, například zabezpečením budov a odstraněním volně dostupné potravy. Je evidentní, že snížení rizika je spojeno s redukcí populace mývala severního, v jehož redukci hrají myslivci v našem prostředí zcela klíčovou roli.
Plná verze publikace, uveřejněná v zahraničním časopise Frontiers in Veterinary Science, je dostupná na odkazu vydavatele:
https://www.frontiersin.org/journals/veterinary-science/articles/10.3389/fvets.2025.1686564/full
Role myslivců a výzva pro veřejnost
V souvislosti s probíhajícím výzkumem invazních druhů si Vás dovolujeme požádat o vyplnění krátkého dotazníku, který je zaměřen na vnímání a zkušenosti s těmito druhy. Dotazník byl nejprve testován na vzorku široké veřejnosti a nyní je určen také odborné veřejnosti, včetně myslivců a pracovníků v ochraně přírody. Dotazník je dostupný na následujícím odkazu: https://fs27.formsite.com/bp5IS7/01gtcpukjd/index
Autoři:
Ing. Jan Cukor, Ph.D.1,2
RNDr. Ondřej Mikulka, Ph.D.3
Ing. Michal Benovics, Ph.D. 3,4
Ing. Kateřina Brynychová, Ph.D. 1
1Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
2 Česká zemědělská univerzita v Praze
3 Mendelova univerzita v Brně
4 Univerzita Komenského v Bratislavě