Evropská komise prosadila zákaz olova v mokřadech

Evropský parlament v tomto týdnu hlasoval o námitkách proti zákazu držení a použití olověných brokových střel v mokřadech. Šlo o poslední možnost, jak tento zákaz zablokovat před jeho platností. Parlament však námitky nepřijal, a tak zřejmě od ledna 2021 bude v celé Evropské unii platit nařízení, které automaticky kriminalizuje téměř každého, kdo drží náboje s olověnými broky. Ovlivní životy milionů lidí. Čeští europoslanci s výjimkou zástupců TOP09 a Pirátů si závažnost právních vad návrhu uvědomují a námitky podpořili.

Zákaz olověných broků v mokřadech má řadu věcných i právních vad. Pochybovat také lze o jeho potřebnosti, protože ve 23 ze 27 členských států včetně České republiky už v nějaké podobě platí. A konečně podezřelé jsou i okolnosti jeho vzniku. Z toho všeho je patrné, že zákaz olověných broků v mokřadech je jen dalším vhodně využitým nástrojem k omezení práv a kriminalizaci civilních držitelů zbraní. Zákaz bude platný okamžikem, kdy vyjde v úředním věstníku EU, účinný bude po následném dvouletém přechodném období.

Právní nejistota

Mokřad je v zákazu definován v souladu s Ramsarskou úmluvou o mokřadech jako jakákoli slaná, brakická i sladká, viditelná i neviditelná, přírodní i člověkem vytvořená, trvalá i dočasná voda. Problém této definice je v tom, že sice dobře slouží k určování mokřadů určených k ochraně, ale nikdy nebyla míněna pro praktické použití jako součást konkrétních zákonů. Komise navíc tato území bez jakéhokoli opodstatnění rozšířila původně o čtyřsetmetrové ochranné pásmo kolem každého „mokřadu“. Z tohoto čísla posléze opět bez zdůvodnění postupně ustoupila až na stometrové ochranné pásmo.

Žádný ze 23 členských států, kde je dnes olovo v mokřadech zakázáno, ramsarskou definici mokřadu ve svém právu nevyužívá, protože to jednoduše není možné. Nikdo podle ní totiž není schopen určit, kde mokřad je a kde není. Protože jde o vodu viditelnou i neviditelnou a trvalou i dočasnou, lze předpokládat, že takový „mokřad“ je vlastně všude. A pokud někde není, vznikne tam nejspíše po nejbližším dešti, kdy i každá kaluž a více než tři hektary ochranného pásma kolem ní náhle budou mokřadem.

„Evropská komise přesto tuto definici prosadila. Tím olověné broky fakticky zakázala na celém území Unie,“ vysvětluje Bohumil Straka, viceprezident lidskoprávní organizace Liga Libe. „Přinejmenším ale postavila každého, kdo drží olověné broky, do nejistého postavení závislého na nepředvídatelných změnách počasí a zároveň státní správu do situace, kdy zákazy uložené nařízením budou jen těžko vymahatelné,“ uzavírá Bohumil Straka a ptá se: „Jak jako lovec v krajině poznám, jestli jsem zrovna v mokřadu? Pokud vystřelím ze zakázaného náboje, kde nemám, můžu přijít o lovecký lístek i zbrojní průkaz.“

Komise se zákaz olova snažila prosadit tak horlivě, že nezpracovala ani řádnou analýzu jeho socioekonomických dopadů. Nikdo nezkoumal, jaký dopad bude zákaz olova v mokřadech ve skutečnosti mít. Řada střelců nemůže jednoduše vyměnit olověné broky za ocelové, protože jejich brokovnice ke střelbě tvrdších ocelových broků nejsou uzpůsobeny. Budou tedy muset pořídit nové zbraně. Ocelové broky jsou lehčí, tudíž způsobují menší zranění a větší utrpení lovené zvěře. Výroba ocelových broků znamená větší ekologickou zátěž než olověných. Široce definovaný mokřad bude problémem i pro provozovatele střelnic, přestože střelnice obvykle mají nastaven režim ekologického nakládání s olovem. Nařízení pro střelnice nenabízí výjimku, čímž je ohrožena nejen příprava myslivců, ale také policistů či sportovních střelců včetně českých úspěšných reprezentantů ve skeetu a trapu.

Obrácení důkazního břemene a presumpce viny

Zákaz olova v mokřadech znamená nejen zákaz jeho použití, tj. střelby, ale dokonce i pouhého držení1 nábojů obsahujících olověné broky. Zavádí totiž předpoklad, že každý, kdo takový náboj drží, se jej chystal také použít. A to výslovně bez ohledu na to, jestli má u sebe také příslušnou zbraň. „Přistižený občan bude automaticky považován za vinného, pokud nedokáže, že se střílet nechystal. Jak má ale prokázat, že se v budoucnosti nechystal něco udělat? Jeden ze základních principů právního státu, presumpce neviny, tu dostává na frak. Na obviněného v tomto případě nebude nahlíženo jako na nevinného,“ objasňuje Bohumil Straka.

Vznik a platnost zákazu

Aby Evropská komise obešla Radu a národní parlamenty, nechala zákaz olova připravit jako doplnění přílohy XVII nařízení o chemických látkách REACH (registrace, evaluace, autorizace a omezování chemických látek). Tím, kdo zřejmě zákaz, dozajista však jeho odůvodnění, připravoval, byla nadnárodní nátlaková nezisková organizace BirdLife International. Prozradily to digitální informace o autorech jednoho z podkladových dokumentů, kterým se Komise v rozporu s vlastními pravidly pokoušela ovlivnit rozhodování zástupců národních států ve výboru REACH.

Využitím nařízení REACH Komise překročila své pravomoci. Nařízení REACH se totiž výslovně nevztahuje na použití zakázaných látek koncovými spotřebiteli. Upravovat seznam zakázaných látek (přílohu XVII) je rovněž možné pouze v případě nepřijatelného rizika pro lidské zdraví či životní prostředí způsobeného někým jiným než koncovými spotřebiteli. Komise toto nepřijatelné riziko pro lidské zdraví a životní prostředí navíc neprokázala. A konečně nařízení REACH neřeší vymáhání svých ustanovení v jednotlivých členských státech. Komise si tak usurpovala pravomoc vůbec poprvé rozšířit platnost existujícího nařízení na koncové spotřebitele, tedy osoby, na které se dosud nikdy nevztahovalo, a zároveň vůbec poprvé zasáhnout do jeho vymáhání v členských státech. Tím jednoznačně svévolně šla nad rámec původního znění přijatého členskými státy.

Dopady zákazu

Pro zákaz olova nebyly prokázány věcné důvody. Evropská komise ignorovala závěry socioekonomické analýzy, která sama o sobě byla zpracována nekvalitně. Došlo k porušení vnitřních pravidel i překročení pravomocí Komise. Zákaz přináší právní nejistotu, nebude jej možné rozumně dodržovat ani vymáhat. Narušuje princip presumpce neviny. Ohrožuje výkon myslivosti, práci bezpečnostních složek, provozování střeleckého sportu i venkovních střelnic. Neexistuje zhodnocení proporcionality, tj. Komise neobhájila, že omezení plynoucí ze zákazu nepřináší větší škodu než užitek. Není vůbec jasné, jestli zákaz bude (v Česku) platit i pro koncové spotřebitele a jestli bude vymahatelný. V současné době přitom v Česku platí zákaz olova ve čtrnácti konkrétně vymezených oblastech mokřadů, s nímž myslivci samozřejmě souhlasí a respektují jej.

„Řada vrcholných politiků včetně pana prezidenta, předsedů obou komor parlamentu a předsedy vlády podepsala petici proti omezování civilního držení zbraní, jejíž součástí je i odpor proti zákazům olova. Věříme, že politici nyní své podpisy promění v činy a po vzoru většiny českých europoslanců udělají vše proto, aby tento zákaz olova v mokřadech v Česku nikdy neplatil. Pokud by měl vstoupit v platnost, bude stát muset vyřešit všechny praktické problémy, které přinese a které se zřejmě neobejdou bez vleklých soudních sporů. Mezi myslivci je cítit rozhořčení a zklamání. Doufají, že stát vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby je podpořil v jejich snahách o ochranu české přírody a podporu biodiverzity. A to i tím, že se postaví proti nesmyslným zákazům, které jim komplikují život,“ volá představitele státu k odpovědnosti Jiří Janota, předseda Českomoravské myslivecké jednoty.

1 Oficiální překlad nařízení hovoří o „nošení“. Pro přehlednost však používáme obsahově ekvivalentní termín „držení“ zavedený českým zákonem o střelných zbraních a střelivu (119/2002 Sb.). Termín „nošení“ má v tomto zákoně jiný význam.

Přejít na začátek