Nejsou to jenom naháňky, ale i vynucený zásah do populací, který umožňuje podle vyhlášky č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře, lovit některé druhy spárkaté zvěře celoročně, ve věku do 2 let, bez rozdílu pohlaví. Kolik v praxi máme tak zdatných myslivců, kteří přesně odhadnou věk živé zvěře, aby nebyli ve střetu s vyhláškou? Stane se, a nebude to výjimka, že myslivec přesně neurčí věk a namísto dvouleté srny uloví srnu starší. A může se stát, a také se stalo, že ulovená srna mohla do jednoho týdne klást srnče. Tady je nejenom porušení ustanovení vyhlášky, ale také myslivecké etiky.
Když se mluví o etice, týká se to i lovu bažantů. Často slýcháme, že kdybychom bažanty nevypouštěli, tak už bažant zmizí ze seznamu lovné zvěře. Při tomto hodnocení chovu bažantů musíme vycházet z reality, jaké životní prostředí v honitbě máme. Vyhovuje ekologickým potřebám bažanta obecného (krytové, klidové a potravní podmínky)? Pokud chceme chovat divoce žijící bažanty, tak se musíme spokojit se stavem, který je daný, případně zlepšený o rekultivační úpravy, zaměřené ve prospěch nároků bažanta. To znamená, že se myslivci musí spokojit s tím, že mají divoce žijící bažanty, ale roční úlovek bude pouze zpestřením lovecké sezony. Možná, že to je pro někoho málo, a proto se snaží nízkou kvalitu prostředí nahradit umělým chovem, nebo přímo nákupem dospělých bažantích kohoutů, kteří se vypouští až v den lovu. V každé leči se postaví malá vypouštěcí voliéra, ze které se pak bažanti návazně vypouštějí. Ano, je to lov bažantů, který poskytne větší počet ulovených bažantů, ale etika lovu je tady až na posledním místě.
Problémy s chovem a lovem zajíce polního. Není pochyb, že limitující faktor početních stavů zajíců je negativně ovlivňován mnoha vnějšími faktory hospodařících subjektů v přírodě. Zemědělské technologie, a zejména pesticidy, mají velký podíl na snížení stavů zajíců hluboko pod stavy normované. Není cílem tohoto sdělení vyjmenovat všechny faktory negativně působící na zajíce. Bylo by rozumné připustit, že i tady někteří myslivci nejsou dobrým příkladem v chovu a lovu zajíců. Pokud jsou velmi dobré stavy zajíců v honitbě a je patrná každoroční reprodukce, pak je určitě lov mysliveckým zásahem, který nelze považovat za chybný. Ale je mnoho příkladů, že myslivecký hospodář, někdy pod tlakem většiny, umožní lov zajíců, i když zdaleka nedosahují optimálního stavu. Přesto hon zahájí a za celý den lovu ve všech částech honitby, kde se předpokládalo, že zajíci budou, se uloví třeba jen 5, nebo 10 zajíců. Tady by se myslivci měli spíše zamyslet, proč ten výsledek je tak málo početný? Možná, že by sebereflexe byla na místě a bylo by dobré přiznat si, že ten výsledek je proto takový, že lovíme zajíce každý rok i když víme, že v dané honitbě patří zajíc mezi vzácné druhy.
Je toho dost, co bychom si měli uvědomit. Měli bychom to rozhodně zvládnout, protože to zbytečně zakrývá to, co myslivci za 100 let práce pro přírodu a faunu vytvořili.
Lesu a lovu zdar!
Doc. Ing. Miloslav Vach, CSc.
